středa 16. července 2014

Smrti


bavím se s ní o lidském srdci
říká, jak tiše tepe kroky času
i o lidech, jako o záprdcích
co nevnímají lidskou krásu

tmavá moc se dívá do srdce
zdálo se mi, že jde o jabloň
a ty nevíš, jaké bude ovoce
a tak se před ní prostě skloň

někdy je v horkých srdcích
k smrti zima, že se z ledu sněží
to, když jsme k sobě trpcí
a to je to, oč tu lásko běží

pondělí 14. července 2014

Dernière Danse


objevujeme vesmír
tím, že ukážeme pravdu
těžíme z vlastního srdce viny
křičíme, co vše se tu nesmí
a z ráje jdi až na zahradu
přehlídkou pro hrdiny

všechno je krásné
dokud se nedotkneme
v srdci vší vlídností lásky
to když představa zhasne
a hvězdy nad Betlémem
nesejmou své masky

chytáme na háčky
malé rybky ze strachu
že tak začínáme dospívat
a věčné děti žijeme plačky
láska otlačená od hrachu
co se nám může stát?

pátek 11. července 2014

Korida


jak si sama s tmou uléhám
počasí hledá díry v mracích
říkáš mi jen ať se podívám
na to, jak srdce bolest zvrací

před námi měsíční zvraty
kolikrát vypnout jde Bůh?
a kde za nás kdo je sťaty?
cítíš jak já, rostoucí dluh

mlhou spát v myšlenkách
kolikrát přivřeme si prsty
v oknech čas v písmenkách
proletí snem jako brzdy

a tak se ptám pro sebe
v nitru jak po koridě
kdo jednou uviděl nebe
nemůže lásku nevidět

sobota 5. července 2014

Modrý samet


šla jsi oblečená v modrém sametu
a bylo to, jak když voda zpívá
jako když poupě do květu
vyrostla žena přitažlivá

a v krbu hořel oheň, co já vím
ze srdce je šedý okamžik
se sklenkou vyprávím
po víně romantik

co může stát se nekonečnem?
vznešená, krásná a zářivá
láska v ohni skutečném
ta pravdu neskrývá

sobota 28. června 2014

Figurky z tuše


vídám tě ve snách
když Jitřenka už stěží dospat může
polibek ve snu po tobě sáh
před tím, než spadli jsme oba do kaluže

dostávám radost rtů
obtisknul jsem na tvůj vyznání muže
než rozmočí nás v tom snu
voda všech slz, co smývá črty tuše

figurky malované tuší
že lidi jsou bezpodmínečně zaprdění sráči
že hádají se, co komu sluší
a nevidí, že i černá tuš ke světlu stačí

že bez lásky jsem nic
a tak se spoutávám, vším čím si pohrává
moudří v kapkách tuší chtíc
polibek života, jsi můj duch, jsi láska má

úterý 24. června 2014

Proč IV.? (Why)


ptáš se, co mě rozechvěje?
pohled do očí milované ženy?
jaká prý je láska čaroděje?
lze si ji koupit třeba za prsteny?

dojdeš pro ticho poutníka
kde už se ani hrom neroztočí
brána se večer zamyká
pro ty, kdo tam chtějí vkročit

když se srdce polámalo
vidíš mě jako to zvíře proklaté
je konec srdce natrvalo
vy mi své vlastní nikdo nedáte

děsím se vašich zrcadel
pro někoho odrážející jen viny
nejmenší z lidských divadel
ověšen krásou pláču bez příčiny

jaká prý je láska čaroděje?
kletbou zasažen v masce plivníka
jsou lidé z rodu beznaděje?
přiveďte další, ať tu svou lež odříká

středa 18. června 2014

Vůně rozmarýnu


štěstí je někdy vůně rozmarýnu
co v trávě vášní slastně zavoní
jsi a nebo nejsi z mého splínu
jsi svůj stín, s kterým závodíš?

když na luční květy usedají vosy
pod běláskem se chvěje pomněnka
slunce je ostřič, co naklepává kosy
láska je dotyk srdce, ne domněnka

přivedla jsi mne loukou k řece
a teď jsme v těla touze ti, co zešílí
na všechny strany zvoní koniklece
tak jsme se lásko z lásky napili

středa 11. června 2014

Vyslyšená

foto Robert Saltzman

jsme jak tančící hory
co vtrhly do tykadel světel
tak někdy lidská láska bolí
to když mečem říkáš, jděte

a ve tmě, co se neusměje
před tebou kdybych klečel
prosil o křídla beznaděje
spuštěné ruce stmívaj večer

andělé křídly zlámou zář
podoby srdce tisknu v dlani
svá ústa polož na mou tvář
polibek dlouhý, až do svítání

láska je modlitba vyslyšená
a svět se mi ztratil aniž tuší
když se jak žena začervená
tak v rozkoší i Bůh ztratil duši

Čelem

foto Robert Saltzman

plující po moři života
jsme toužící lidské lodě
a i když ovládá nás nicota
jsme narozeni ke svobodě

hledáme ji v srdci svém
za toulavých nocí z mrazu
až kam dohlédly oči žen
k úsvitu v tichém vzkazu

tak sbohem, asi řekly by
oblohy plné spadlých hvězd
láska nehraje na kdyby
chce si tě držet, líbat, vplést

z mraku koupajíc červánky
v nebi, kde si postel stelem
tam budou naše líbánky
až lehneme si k sobě čelem

úterý 10. června 2014

HOD (LESK)


vím, že se díváš
a říkám neboj se
sám sobě dávám
naději ze strachu
když mě stmíváš
jsem ve výbojce
chuť světla k ranám
vzpomínku po blahu

otázky neznělé
v zrcadle věčnosti
vynoří se utonulí?
budou mít svatozář?
jsme sobě andělé
na křídlech od zlosti
co v zrcadle uhranuli
si svou vlastní tvář

a v odrazu bytí
jsi stínem Boha
stvořený ke kráse
je v srdci mém
voda svádí k pití
na přání mnohá
o tom, že zdá se
bude patřit všem?


8. Hod -- vznešenost boží. Necach a Hod tvoří pravou a levou nohu boží. Jsou také zdrojem proroctví.

pondělí 9. června 2014

JESOD (Dotyky III.)


co potřebuje láska?
aby v srdci vstala
pohladit ti ňadra?
hrou zvonkovou?
uvnitř, co praská
aby na zemi hrála
ve slovech chladla
horečkou citovou

knoflíky výtahů
jak na tvé blůze
květiny zaujaté
vedou mě k tobě
zůstávám na tahu
blízko do infuze
hrajeme srdnaté
na lásky k sobě

a spojené touhy
vypravují možností
těl, co jako nože
ve vášni čas krájí
na okamžik pouhý
ticho se rozhostí
v zahradách rozkoše
spolu dva lidé zrají


Jesod -- falus, plodivá síla boží, proměňující energii do fyzické podoby. Tato sefíra je rovněž známa jako Spravedlivý, o němž se v knize Přísloví 10:25 hovoří jako o "základu světa".

Děkuji Františku


Michale, přeji hezký den.

Konečně jsem si v klidu přečetl tvé básně. 

Tedy nejen se na ně ve spěchu podíval, ale četl. 

Jelikož jsem už odrecitoval hezkou řádků básní 

a navíc mám kolem sebe hodně slušných básníků, 

včetně nejlepšího současného, Vladimíra Janovice, 

nečtu všechno. Lépe řečeno - začnu, ale nedočtu. 

Tvoje básně jsem dočetl. 

Měj se krásně. Klidné letní dny. 



----------------------------------------------
František Kreuzmann je představitelem čtvrté generace slavného hereckého rodu.

Jeho praděd Adolf Kreuzmann byl prvním hercem plzeňského Budilova souboru.

Dědeček, zasloužilý umělec František Kreuzmann, dlouholetý člen Vinohradského divadla a později Národního divadla, byl vynikajícím divadelním a filmovým hercem, jehož umění si pamatuje několik generací diváků.

Maminka Alena Kreuzmannová, dlouholetá členka souboru Městských divadel pražských, byla znamenitá divadelní a filmová herečka. Mnoho diváků si také jistě vzpomene i na její rozhlasové a dabingové mistrovství.

Zasloužilá umělkyně Anna Kreuzmannová, sestra Františka Kreuzmanna staršího, byla vynikající loutkoherečkou a první interpretkou Skupovy Máničky.

Divadelní společnost nese jméno Františka Kreuzmanna jako poctu všem těmto umělcům, kteří po mnohé desítky let rozdávali svoje mistrovství, radost a lásku, mnoha generacím diváků.

neděle 8. června 2014

Servané srdce


laská je slepá
když ty nemáš dost
motýl se třepá
jen tak pro radost

jak rozkvésti
co září, dlouho zraje
tryskajíc neštěstí
duše už má víc z ráje

a srdce servané
šarlatovým plamenem
srdce je poznané
ve kvasu vína edenem

při vzdechu nebe
ovanul tě první chlad
poslední klepe
duše se začne zachvívat

pondělí 2. června 2014

Vojáci štěstěny


tvůj pohled obléká mě do krásy
a duše světů žene do květu
do smrti být čelenkou na vlasy
písmenky v básni popletů

a po proudu paprsků měsíce jít
a dojít až k pramenům dnů
drobná a štíhlá, copak ty jsi štít?
co prohnul se, když meč tnul

odlivem přílivem země krví zalité
plujeme ve vodách krvavých
ty sama sníš, co mají květy rozvité
tvé slzy z mostů skřípavých

do duhy ohňů svoláváš smrti stín
tak teskně se končí láska žen
usmíváš se v polibku loučení vím
my muži pracující pod křížem

..................................................

Kdyby mí vojáci začali přemýšlet, nezůstal by u vojska ani jediný. - Fridrich II. Veliký

sobota 31. května 2014

VIRYA (Mužnost)


jdu stále rovně vpřed
já poslouchám srdce zpěv
a tak zažívám střed
uprostřed lásky jsou dvě

malé krajnice z trávy
a já jdu hledající na ostrov
pro slovo, pro laskavý
co dokáže říct, já apostrof

který končící chtění
já skládám krok za krokem
do svých přání a lpění
energie úsilí, jíž jsem otrokem
.......................................
chci barvy, co schnou pod slzami slov
chci nákupní tašky pro všechny z očí koní
chci příchuť, co utká nás rdění do jemnosti
chci, aby život byl zrcadlení a tak jdu dál...

Horečka


do otevřených snů a padajících očí
padá měkoučká peřina zpráv
kde se tak dobře usíná 

tam, málokdy někdo sám vkročí
změřte mi teplotu, stínů stav
láska je srdce vakcína

dotek, kde spíš na motýlech růže
ďáblové v pekle umírají zimou
a držím mezi zuby květ

z hlubokých snů krev, rtuť a kůže
pořád jen bílé dýky dřímou
to smrt si umí přivonět

čtvrtek 29. května 2014

Pro mou lásku


jestli věřit nebo lhát
vzdychajíc v ústraní
cos říkal? mám tě rád?
a sténáš leda ze spaní

zpíval jsem za záclonou
korálky očí soumrakem
ty jen tou rosou neutonou
plavou spícím zázrakem

neprobleskly by duše
zde v ráji srdce zastřená
vlkodlak žije bez retuše
je láska? a co znamená?

hledáme svého anděla
a Bůh tě objímal či drtil
v náručí jeho jsi úpěla
srdce trpí v náručí smrti

když poslouchám kradu
kolikrát máš mě rád?
jak slzy ohnivého pádu
to světlo kamenné ti dát?


středa 28. května 2014

DEVOTION


jsme bouře světů, co osedlávajíce hory
supíme parami, jak jeleni shazováním parohů
a běžící nivami tryskem deště navzdory
jsme boží řeky, co unášejí utonulou oblohu

jsme chvíle, co rozprchnou se jako mlhy
znovuzrozené pahorky, kolem bílé závoje poli
stvořeni pro vítr v dálavách a pro návrhy
vydechneš, to jenom láska v celém těle bolí

víš, paprsky rozběhnou se sami smířené
slunce svitne po tisící barevnou slzou v tváři
to duše pod blesky a deštěm svěšené
zas naplněny hudbou, od srdce k srdci září

pondělí 26. května 2014

VYTRVAT (HOLD ON)


na vodní hladinu dopadá stín
k večeří snů s hříchem bez modlení
po hádce nevíme, co s tím
paprsek píchne, život se náhle změní

a ticho dopadá, jak láva vroucí
skáčou prameny, jak popel na Pompeje
výkřik je mnohdy pro tonoucí
výbuch, co vystříkl náhle z beznaděje

to světlo navléká si na hladinu
klid večerů, ve kterých jde se milovat
a moře přijímá moc endorfinu
láska je v dobré víře s láskou vytrvat

středa 21. května 2014

FALLEN XIII. (Skleněná křídla)


v tišinách zákoutí duše pěna stříká
krev z žil foukačů skla lže po klávesách
tak jako se bolest radosti zříká
když klid a vzruch tavených skel klesá

šijeme na míru a na prstech se choulí
čepele nožů zlosti, co dělá malinkaté vrásky
vějíře z nich kol očí dojetím se schoulí
my odpadlíci k nevíře, to je stopa mé lásky

nořící se z varných van sklem tuhnoucí
ze tvé fantazie nabíráš té směsi z plných plic
stačí já fouknout něžně z touhy vanoucí
malou okrouhlou dírkou v srdci mi jdeš vstříc