sobota 28. února 2015

Lék


někdy stačí slovo
abys umřel zaživa
povídáním já o tom
když se láska nedívá

 a my ležíme nazí
bez dek a přikrývek
po něm zbylo pár sazí
po tom, co jsi řekl

vstáváme z popela
shořelo, co přiodívá
možná ne veselá
jsou tvá slova živá

z hloubky tmy se noří
zas další počinek
tím, co tvoří, boří?
láska v slovech je lék


neděle 22. února 2015

Černá a Modrá


havrani klovou do střech a do okapů
jak všechny lodi s rezavými plachtami
pach mořských ryb, sem nedošlapuj
odpoutáváme se od sebe jen chvilkami

volné a nespoutané jsou vypouštěny
s východem slunce hoří do všech stran
úsměvy v rukách a tváře rozjasněny
moře se načechrává a já jsem nepoznán

a být, co jsme rozdali, co nemáme
já oblakem bez lodi k tobě nedoplavu
když se zas s něhou spolu potkáme
to srdcem se vždy vracíme do přístavů

pátek 20. února 2015

SPŘÍZNĚNÁ DUŠE?

Často se o ní v rámci lidských vztahů mluví. Jaká je to výhra ve vztahu. Hmm. Ale málokdo ví, co je to zač. Je to člověk. Jaký? Má jedinečnou schopnost. Dokáže z nás dostat to nejlepší. Avšak platí pro něj i další pravda. Dostane z nás i to nejhorší. Když se totiž ve vztahu uvolníme, pracují spolu všechny čtyři komponenty vztahu spolu i proti sobě. A ti, kteří nás milují, ti dovedou vyvolávat nejen lásku, ale i její stíny. Stíny a radosti ze 4 druhů vzájemného působení. Tělesné, to probouzí touhu. Emocionální, to vyvolává náklonnost. Intelektuální probouzí zájem. Spirituální podněcuje lásku. Spříznění duší zahrnuje všechny 4 oblasti. A vychází jenom z jednoty všech těchto částí. Jednotou je myšleno nikoliv splynutí, ale pochopení, přijetí, komunikace.

Největší omylem vztahů bývá pocit, že právě duše nás změní. Toužíme po splynutí duší. Správně by se mělo říkat znásilnění jedné duše tou druhou. Jde jen o boj o moc. Duše nelze splynout ani kdybyste na hlavě stáli celý život. Už ze základu splynuté jsou. Vznikly z jednoty. To, co je paradoxem spřízněných duší je tedy duše sama. Ta jediná se totiž nikdy nemění. Je stejná po celý život, jste stále tatáž osobnost jako v dětství, jen starší a většinou nechtějící si to přiznat. Neexistuje způsob, jak udělat sebe lepším, a osvícenějším. Existuje způsob jak dosáhnout vnitřního prosvětlení. Zevnitř. Sám. A partner je ten, kdo vám k tomu všemu může poskytnout čas a prostor. Venku i ve svém vlastním srdci.

Jsme v emocích stejní, máme zájem o tytéž věci, kupujeme skoro stále stejné jídlo. Měníme se více fyzicky nežli duševně. Přiznáme-li si to, pak máme šanci, že se můžeme milovat a vaše láska bude s vámi léty růst a vy budete bohatší a bohatší. Láska neznamená, že vše půjde snadno, právě naopak. Ale dává vám naději. Dává vám šanci. Žít a milovat se s někým, kdo pro vás lásku hmotně představuje. A to není málo.

Emotikona tongue MZZ

PROČ SI MÁM VZÍT POTVORU?

Ne to není moje delirium tremens. To je poděkování ženám, které nás muže přivádějí sice k šílenství, to ano, avšak v podstatě jen proto, že my už šílení jsme. Abysme se zamilovaly a sdílely svět s těmito pro nás mnohdy nepochopitelnými tvory. Komplikované dívky jsou velmi kreativní a velmi emotivní. Česky řečeno jsou "praštěné pavlačí". Můžou v sobě mít nádech něčeho, co lidé nazývají většinou „bláznivým“ nebo „proradným“. Většina rodiny je považuje za černé ovce, o kterých se moc nemluví. Raději. Nikdo je moc nemá rád. Protože neví, jak je milovat. Ale nikdo nás nikdy nebude milovat víc. Nikdo se s námi vážení pánové a mužové nebude nikdy milovat s větší vášní než ony. Nikdo nás nebude tolik zbožňovat. Možná ani Bůh ne. Ten asi určitě ne...

Nikdo nás tolik nepovzbudí v cestě za našimi sny. Čeká na nás nespočet hlubokých konverzací, které nás donutí pokládat si otázky ohledně našich názorů a myšlenek. Vždy se nás budou snažit přechytračit. Vždy se budou tvářit nezkrotitelně. Nechte jim ten pocit. Vždy budou v opozici. A vždy se budou pokoušet zvítězit. I nad námi. Při mnoha příležitostech. Vždy budeme muset být ve střehu. Aby zase něco neprovedly. No a nebude to vždy snadné, ale rozhodně to bude plně uspokojující a vždy nakonec pro oba i zábavné.

Jednoduchá dívka má jednoduchou mysl. S ní nebudou věci tak těžké a komplikované, bude to hladké plachtění na klidném moři. To je typ dívky, s kterou si možná představujete život – ne s tou, která má svoje názory (někdy horší, jak britské ultras), je chytrá, a ne vždycky se vším, co z naší velectěné makovice vypadne, ihned souhlasí.

Ale jestli se chcete stát tou nejlepší verzí svého „JÁ“, ožeňte se s tou komplikovanou. Udělá pro vás totiž tohle:

1) Sice neví mnohdy, co úplně přesně chce, ale bude si na tom trvat tak dlouho, až dokáže obrátit vaši pozornost k problému jako pes, co zachraňuje v lese zraněného pána. Větší věrnost vám dvěma nenajdete. Vezměte si takovou ženu.

2) Bude po vás chtít váš respekt. Pravda je ta, že to i v situacích, nad kterými se můžete pousmát, ale to byste neměli. Tím, že dává najevo svou hrdost a vy zase na oplátku respekt k ní, Nutí k tomu i nás, své muže. Vezměte si takovou ženu.

3) Bude totiž možná jediná chtít snášet vaše názory i přes to, že ji nijak neimponují, ale protože je říkáte VY, bude za nimi hledat vás a objeví tak pro vás i mnoho dobrého v tom, čemu říkáme duch, spiritualita, víra. Vezměte si takovou ženu.

4) Bude vám s vášní, planoucí jako oheň z jejích očí, srdce i těla vyprávět o svých snech. A když se vy stanete jejím snem, budete se navždy hřát v plameni lásky, který nezhasíná. Popřípadě v pekelném oleji, záleží na nastavení hořáku. Vezměte si takovou ženu. Stejně vás to vždy bude stát úplně všechno.

5) Bude vás donekonečna nechápat a vy tak budete muset, když s ní budete chtít komunikovat nucen rozvíjet i talenty, o kterých jste ani nikdy nevěděl. Vezměte si takovou ženu.

6) Bude to možná bývalá pojašená jeptiška nebo skoro kurtizána, na počtu před vámi nezáleží, ale je to žena, která pochopila, co je to být ne ALFA, ale OMEGA vašeho života, která vás pro spásu od Boha bude směřovat k tomu, abyste rostli jako duchovní bytosti. Spolu. Vezměte si takovou ženu. (PS: tady stojí za to podotknout, že se s ní občas vyskytne taky zkratka pro zvolání OMG - "o my good")

7) Bude se s vámi přít do krve. Bude se hádat a rvát se. Bude bojovat, aby vás udržela v bdělém stavu. A když pochopí, že bojovat s vámi nemá cenu, bude se jen smyslně kočkovat. I když někdy s nezataženými drápky Emotikona smile. Ale stejně tak bude bojovat o vás a vaši lásku se světem, bude se rvát za vaše děti a za vaši svobodu. Vezměte si takovou ženu.

8) Bude se vám chtít vždy vyrovnat a bude v mnoha směrech lepší než vy. A jen opravdový muž si přizná, že je jeho žena v mnoha ohledech lepší než on. Protože ji miluje. A protože ona udělá to samé vám. Bude vás milovat. Vezměte si takovou ženu.

--------------

No pánové, komplikovaná, ale nezralá dívka vám bude osinou v zadku. Budete chtít ji zabít, protože vám to možná přijde humánnější než pořád řešit ty její "blbiny". Bude se s vámi o všem hádat, budete se vedle ní vždy cítit jako „loser“, protože nebudete vědět, jak ji učinit šťastnou. Ale s trochou zkušenosti a moudrosti se i taková dívka stane tou ŽENOU, s kterou je dobré se O-ŽENIT. Je na vás, jestli chcete růst spolu a nebo ji předklepete a připravíte jako řízek někomu jinému, kdo si ji obalí a šoupne si ji už skoro hotovou na pánvičku.

A až jednou do tohoto bodu dospěje (rozhodne se vás milovat), nenecháte ji už nikdy odejít, protože byste tím riskovali ztrátu toho nejlepšího, co vás v životě potkalo. Její problém není v ní, ale v tom, jak komplikované představy svého okolí musela zpracovat, aby přežila. A je moudré se naučit laskavě a láskyplně přijímat to, co je nesnadné a nepříjemné. Pokud by toho chtěla zneužívat, vraťte ji zase klidně na zem, i na holou. Ale nikdy ji nezapomeňte ocenit. Protože, když něco tvoříte, váš vztah například, tak to, co vytvoříte vychází-li z milujícího srdce, pak vždycky vytvoříte něco překrásného. Něco cenného.

Protože na konci nás zachrání jedině krása. Jestliže v ní i v sobě vyjádříte lásku, co je ve vás i ve vašem společném životě, pak vás ta láska, kterou jste takto zrodily, zachrání. Jestliže to neučiníte, pak vás tato nevyjádřená láska svou silou zničí. MZZ

hudba
: http://youtu.be/n3fyzKoLGkk

Polibek na dobrou noc


někdy to málo stačí
pro záchranu světa
o rozkoši řečí ptačí
a zpovídej mě běda

jen tak se dotknout
jisker srdce létavic
tvé vlny protknout
pobřežím těla a víc

svou radost nahou
pokládám do peřin
objetí pod přísahou
že najdu i tvůj klín

a hroty ňader jiskří
ospalou do křivek
co v nás vlka zlidští?
když ne polibek?

sobota 14. února 2015

Proč V.? (Why)


když naučíš se mlčet
je láska navždy s tebou
v základu slova, co bylo
vlk bude vždy vrčet
komu se srdce klepou?
když slovo znovu udeřilo

když samota tíží hřbet
nad tebou nikdo neletí
smrt čeká poslední dech
čelisti jdou maso mlet
život byl někdy prokletí
když žiješ pro život všech

když dotýkáš se srdcem
a tlapy už sotva drží tělo
 a snila jsi celý život o něm
možná, že být jen trnem
je víc než tvé srdce chtělo
když mlčení spočinulo v tmě

středa 4. února 2015

Miluješ mně k smrti II. (You Love Me To Death)


tvá přítomnost má zavázané oči
netušíme jenom hravé stíny
šlápota za šlápotou vkročí
kde zbylo trochu špíny

zjišťujeme, jaké je utrpení nic
příměří jsou chtíčem bláznů
minulost byla z pohlednic
 já živý silou nevyváznu

bolest je strach z krutosti vin
a že každý jsme dílo Boží
duše plamenů propadlin
se mezi sebou množí

a sytíme se strachem z lásky
poháry princů letící výše
netečnost snímá masky
zisk patří jenom pýše

krev sladce lepí meči rytířů
chaos nehraje na pravidla
srdce z kouřících milířů
když vyřízli ti křídla

sobota 31. ledna 2015

Kvílivý (Howling)


když svět se zmítá v horečkách
od nezhasnuté lampy
srdcem se valí vše, co nepřečká
shoz z nebeské rampy

když tvé srdce třeští cizí bolestí
od špatností lidských
dojdeme všichni v nebi k rozcestí
ze mě nežádáme jiných

když někdy uslyšíš ten dychtivý
zvuk podobný Sirénám
hlas, co z duše křičí, co je kvílivý
a srdce tiše zasténá

když hřmí nebe nad světem klid
zaburácí jeho hněv
jak vůbec můžete bez lásky žít?
to probouzí spící krev

úterý 27. ledna 2015

Opuštěná pěšina


do srdce míří jedna opuštěná pěšina
tmu bys krájel na světlou agónii
když plamen tiše zhasíná
láska přeci nezabíjí

sem tam blikneš, jazyk plamene
a stoupající kouř jde k nebi
kdy si kdo vzpomene
čeho je zapotřebí?

Jitřenka, co dříve vstává, chladne
teď zachvěla se v už nebesích
až ztichnou kroky zrádné
plamenů živý smích

kolikrát rozdělala oheň a šla spát
jen beze stop v temné noci
kdo se tu teď bude hřát?
u srdce bez pomoci

do srdce míří jedna opuštěná pěšina
tmu bys krájel na světlou agónii
když plamen tiše zhasíná
láska přeci nezabíjí

čtvrtek 22. ledna 2015

Faunova lest


někdy je snění lehčí nežli život
a my odcházíme z království
sem na zem mezi lidi hledat
svou cestu k návratu své duše
vyhnání svým okouzlením ven
to když bolest zatemní smysly
a zbyla jedna píseň, tlukot srdce
tam u plamenů všeho počátku
bez rozlišení prostoru a času
najednou víme, co jsme zač
srdce radostnými stahy tluče teď
a taky možná ještě naposled
máš v krvi tu chuť po domově
a ta tvoří tvou touhu stát se
stát se a být ve všem a být vším
ale pak přijde poslední otázka
a zatím vždycky přišla ke všem
a k tobě přijde jednou taky
a zeptají se tě, co dáš za život?
a najednou stačí se nadechnout
a vyjde tvůj dech přímo z tebe
a to je tvá odpověď, tvůj život
ale dej si pozor na faunovu lest
nabídne zkratku, něco za něco
a dostaneš možnost si vybrat
tvůj život za život jiného tvora
a tak dostaneš to, po čem toužíš
ba ne, nikdy to nedostaneš!
život platíme svým životem
ale pořád jsme k tomu vyzývání
rozhodnout se k tomu obětovat
něčí život za svou spokojenost
tvůj život je ve vědomí dechu
žijeme dechem a stahem srdce
dech představuje Boha v nás
a srdce dává hmotě naději
naději k životu věčnému
třeba, když v našem dechu
dáváme do krve svou radost
a pokud je člověk naladěn
dechem Boha, jedná správně
protože jedině v něm 
v dechu, co vše proniká má smysl 
království věčné i lidské
v malkuta, já mohu

pátek 16. ledna 2015

Hořící touha (Burning Desire)


byl první den
a bylo první ráno
Adam měl asi sen
Eva zas rozestláno

na východ svit
západ mává tmou
jen srdce probudit
tok života nás dvou

první dech plic
chvěl vítr Edenu
já oči otevřel sníc?
na co si vzpomenu?

Bůh řekl slovo
a vše tu už bylo
zastesklo podobou
v tobě se vše skrylo

a teď tu jsme
a přes práh věků
my chcem překročit
se touhou po doteku

máš ještě špínu
za nehty a na kůži
a všude cítím hlínu
a přece voníš po růži

středa 14. ledna 2015

Pěst lásky


miluji tě, protože jsi
vlídná pěst lásky v dlani
miluji tě, den počítám po dni
od soumraku do svítání

miluji tě, šeptem básně
co slova hází pod hladinu
miluji tě, ve tmě, když krásné
světlo třeba´s nerozvinu

miluji tě, bez omluvy
dokonalosti jsem se zřeklo 
miluji tě, pravdou bez výmluvy
i kdyby jí mělo být peklo

neděle 11. ledna 2015

Barev plášť


maluji tvé tělo barvou
rozemlet prach nenávisti
a v něm slzy plavou
čekají, co v srdci ukořistí

nořím se do tvé kůže
dotýkám se světel Boha
kdo chce a kdo může?
zbarvit jdou slova mnohá

sbírám kapky tvé krve
od jedné až do konečné
zaklínáme lásku trvej
do hry válečné nesrdečné

 a že Bůh stvořil tělo
člověk šije z barev plášť
miluj to, co se chvělo
než jsi v duši našla zášť

čtvrtek 8. ledna 2015

Vlkodlakem slz

foto: WOLF SHADOWS PHOTOGRAPHY

chceme věřit na lásku
když do stínů se vítr opírá
a slza klesá na vrásku
světlo tančí tancem upíra

a láska se dál choulí
v pozadí rozpálených očí
znamení vypálená holí
do smrti se v srdci zatočí

cítím vyhořelý pach
co do mne vlétá silou zla
a s ním i bratr strach
lásku však nepřemůže tma

už jen slzy v obličeji
padají vráskami, jak do údolí
věřím, že srdce pookřejí
a že je ta bolest už nezabolí

jsem vlkodlakem slz
co dáví se teď tím stínem
dlouhá je cesta skrz
než spolu všichni splynem

úterý 6. ledna 2015

Miluješ mě k smrti (You Love Me To Death)


ten kout nebe zčernal
předpověděl písek pouští
srdce je životní herna
zaplať, jinak se neopouští

miluješ mě k smrti
tečná bytost, uschlý strom
bez vody sucho drtí
bez mraku ozývá se hrom

láska prý padá shora
když z vibrace sílu ztrácí
děláš si ze mě tvora
já, ty, vlny ve vibracích

a světlo tmy oblaků
omluví stínem odhodlání
poslední z vlkodlaků
to, když se slabým sklání

šel k Bohu pro kříž 
co na hrobě nebude držet
sen prázdný v duši
zabil´s, zas začíná pršet

pátek 2. ledna 2015

Do hloubek


do hloubek neprožitých mlčení
si zase sahám pro tebe, Bože
tam, kde rostlo jen lidské ničení
namísto klid, křičelo se: cože?

jdu do té krve z otevřených ran
kde váhy se už zase vychýlí
nepoužívejme lásku jako zbraň
zbrocené závaží našich úsilí

pro naděj, co se zas probudila
sviť pro to požehnání z ní
v duši jsi zatím slepá blábolila
otevři krásou i té poslední

vteřině za vteřinou z milování
dýchat pro všechno, co je
všechny láska asi nezachrání
nevzdám se nikdy bez boje

do hloubek neprožitých mlčení
přišla jsi, má zkušenost bytí
my jsme dva do sebe spletení
život je, když láska ještě svítí

úterý 30. prosince 2014

Schody do nebe (A Small Measure Of Peace)


světlo stojící před námi
je výslednicí našich chyb
tma mezi dvěma šelmami
a každá chce jen kus msty

když boj přináší naděje
je na cestě tvá upřímnost
a i když se duše nesměje
chce se ti říct stůj, dost

stačí mi to, co je dáno
nebo chci dát se za oběť
tomu, co sestupuje ráno
když hledáš odpověď

spravedlnost nesklízí
zákon příčin a následku
předsudky pout do krizí
a srdce mají zápletku

jistoty bezpečí dětí
odešel mír, cos chtěla
to když muži znesvětí
život i kus tvého těla

co přináší hojnost, boj?
přemýšlím nad prací
hledám té lásky zdroj
jen ona dítě navrací

pocity volají obrazy
a je čas stanovit směr
iluze to možná zamrazí
a jít na jih, na sever?

komu chci dát lásku?
první schod je má čest
cesta boje pro otázku
co ty chceš vnést?

možná jde odpustit
všem mužům co byly
ta touha nic nevpustit
ať není boj zdroj síly

život nám dává dar
sestoupit o schod dále
jsi láska nebo zmar?
já na to se ptám stále

pátek 26. prosince 2014

Črty


dlouho jsem neobjal ženu
a tak verše sbírám z lásky
komorám srdečním klenu
kameny slov samohlásky

sbírám slova jako klásky
do věnců je vinu troufale
zapomínám na provázky
že bytí je i mírně hádavé

odpouštím životu slabinu
že pořád víc a víc slyším
zrazovat se než spočinu
dej prázdné pasti myším

a přežít přes lásky škrty
neber mi tu všechny růže
z tvé tváře jsou jen črty
přivonět, už ti nepomůže

středa 24. prosince 2014

Vystrkuješ nohy

foto: Karel Zakar - THE WALL

vždy mlčenlivější než čas
něžnější než smutek
jak růže rozvitá teď zas
vystrkuješ nohy na zármutek

jen díváš se tak opodál tiše

a tma v stínu střech
křičí, co neumějí slyšet
jsi dech a jdeš teď na nocleh

jen schoulení z krás mlčení

bez hlasu tiše vábí
a ústa v tichu zkamení
vím, že tě srdce samotou trápí

dobrou noc, dobrý den růže

neoblékáš si masky
neptáš se, jestli se může
do smrti být v stínu tvé lásky

neděle 14. prosince 2014

Čísla (Numbers)


zapomínáme lítat
hlavně o vánocích
ze smíchu vřídla
zpěvy o prorocích

slunce vychází
na východ od nás
a zapadá extází
na západě má čas

zapadne vstane
a zase svítá v duši
vítané nevítané
nasloucháme hluší?

odvolávat bludy
jak Galileo inkvizici
říct, že šel tudy
miluji dal po tisící

pokořen klečet
asi tu chybí pokora
neumíme brečet
a láska padá seshora

tak Bože můj
nikomu neporoučíš
dal jsi nám stůj
lásku nám neodloučíš

pod poraženým
stromem poznání jsi
dáváš vyvoleným
tak, aby tě neodmítli

navzdory všemu
milovat se chceme
tak z lásky menu
berme, co vybereme

přijde číslo, den
lásku přeměňoval
a už nebude ten
kdo by ji ubližoval