FENG-SHUI MAKE-UP - básně vyprávějící příběhy o lásce, o životě a o naší proměně v člověka...
úterý 12. srpna 2014
Seven Seas
...a bylo ticho nad těmi vodami, jak nahoře, tak i dole, až slovo trhlo a na zem s kapkami dopadla i písečná pole...jen třpytícími kapkami jdou vlny vstříc i tomu písku, tak tehdy na počátku mezi vlnami Bůh řekl, vezmi mé srdce a jdi a riskuj...jsme malá zrnka písku utopená na počátku bytí, tak to všechno už je za námi a my jsme ti, kdo na slunci se touhou po jednotě třpytí...a v krocích letu svitu hvězd jsme v hrách tanečních, a život zde nalézá jen ten, kdo dá se svést svou písní srdeční....
pátek 8. srpna 2014
Očima bláznova srdce
někdo mi říká trp
někdo mi říká služ
a někdo říká neulpívej
bloudím v poli chrp
jen jsem hledající muž
láska řekla jen se dívej
učím se objevovat
učím čím jsem, co vím
a učím svobodu se smát
než barvy zabarvovat
jen srdcem bláznovstvím
jedu, i když nemusím se hnát
dívám se na teď život
dívám se do ticha duše
a dívám se do odpovědí
láska je k duši lodivod
jen zdravě a dobře kluše
dívám se na teď život
dívám se do ticha duše
a dívám se do odpovědí
láska je k duši lodivod
jen zdravě a dobře kluše
bláznivé pravdy ve výpovědích
čtvrtek 7. srpna 2014
S Vědomím
S Vědomím
někdy spím
rozedníváš lampióny
a vidím všude škorpiony
a posvěcuješ kraje srdcem
hrající si na babu s cvrčkem
jak hluboce se všude díváš
a ten hlas, co říká vnímáš?
zvím když kousnu do ovoce
vnímáš, co je to láska a divoce
po proudu vzpomínek a či proti
skáčeme světem loukoť po loukoti
jdeš ke mně zrcadlem ať vidím na ty kroky
a tak vnímám já i tvé krásné boky
raduju i bojím se, a tak mě učíš bázni
slovem, co jde a říká teď se nepřebásni
neboť jen tak z nás láska nečiní bezduché blázny
když víš, že to, co jsi je ten hlas spásný
m & m
m & m
úterý 5. srpna 2014
Máme
máme jen svůj smích
který tiše srdce svírá
život v očích slzavých
kruh, když se uzavírá
otázka je vždy jediná
která vede rozhodnout
kdo teď moje srdce má?
a lze slovem probodnout?
ty stojící nad propastí
prý tě moje srdce svírá
ať uděláš krok i z části
budu držet, i když zmírám
pátek 1. srpna 2014
Oblivion (Zapomenutí)
klid a mír šitý na míru
ve vyrovnaných vzorcích
utonout v tom vesmíru
kde nezáleží na proporcích
světlo je někdy nůž
až z dětské duše stříká krev
jak má vyrůstat muž?
hvězda se kreslí na zádech
malou máš i na čele
nauč milovat se ty vrásky
v početí tvé šlépěje
jsou to stopy mé lásky
molekuly třpytu hvězd
víš, kam dáváš stopy rtuti?
kam jdou stopy z cest?
kde spí láskou zapomenutí?
molekuly třpytu hvězd
víš, kam dáváš stopy rtuti?
kam jdou stopy z cest?
kde spí láskou zapomenutí?
Otázky XIII.
polibky dotykem úst
pamatuješ chytil jsem tebe
a skončila jsi náš půst
a řekla´ s lásku si vstřebej
motýl se dotkl rtů
my vkládáme se do lásky
a přání neuslyšet stůj
podívat se do své otázky
prahneme oba dva
srdcem v posledním dotyku
řekla´s já smrt jen tvá
prý podobá se letu kolibříků
čtvrtek 31. července 2014
Kukačka
bloudící jsme kolem smrti dne i noci
bloudím s tebou v duchu a slyším
kolem nás o lásce vyprávět
a myslící na strach bezmoci
myslím na dobu s tebou ztiším
když kukačka mi vyzpívala řadu let
polibky z plachých snů měnící touhou
a polibek do radosti práce zní
s láskou skládat abecedy
rozehřívá ledy slovy mohou
ať na tvé srdce nedopadá sníh
chci s tebou vzlétnout aspoň naposledy
pátek 25. července 2014
Vření
ze zrn slz na poušti
koráby starostí křižují
v modlitbách už síla není
a není už, kdo odpouští
slova, co žal zmírňují
když jsme poražení
plujeme po moři
z vln soli poztrácených
radost po marných nadějích
život, co kvete krátce zahoří
ze zrcátek žalu utopených
v srdcích, když dospějí
tiše pluji po tvé dlani
slituj se nad tou pohodou
láska, co dneska zuby cení
že si včera vzala slitování?
utopila ho pod vodou
bez zbytečného vření
pondělí 21. července 2014
Distorted Angels
po nocích horkých
když vznikala zem
do dlaní stoupá dech
zvedá se na pahorky
když jsi řekla já jsem
a já ležel na zádech
stříbrná hvězda bývá
náchylná k průvanům
padající a nekonečně
země je šílená i snivá
odvěká touha šamanů
vyměnit se za skutečné
vidím v tvých očích
zbytky božího obrazu
z rolí pyšných údělů
ptám se kam vkročí?
do srdcí bez kazu?
hořící slzy andělů
neděle 20. července 2014
Ignis fatuus (Bludička)
všímáš si světýlek po cestách
neřešíš zda-li dobrá či zlá
povídají, že bludička ztrestá
toho, kdo se cesty vzdá
veden světlem tím, co chceš
závisíš na ní životem
zvítězíš nebo taky zahyneš
veden tím překotem
v každém bludička je dračí
máš tu vnitřní hvězdu
někoho pozdvihne, zmrzačí
jediné, co říká je, nestůj
řekněte ji prosím až ji potkáte
že bez ní jdu, i když sám
zhasne-li ti srdce v očích popáté
slepý na světlo si vzpomínám
pátek 18. července 2014
Každý zabíjí když mlčí
nebe nebo peklo
je teď a tady
z šatů jsi svléklo
nás dohromady
a nalézt odpověď
co snímá vinu
jásám naposled
postavit Hirošimu
jazyk vedl v činy
veškeré proudy
a bez stopy viny
zahodil s pouty
co v rukou máš
že dotyky pálí?
vykrást otčenáš
blízko je v dáli
dojít k přílivu
v nebi ještě teď
když tělo naživu
chce odpověď
co v rukou máš
že dotyky bolí?
marně zaklínáš
stříbro do pistolí
láska je jediná
chápe i srdce vlčí
úderem do klína
zabijí, když mlčí
dojít k přílivu
v nebi ještě teď
když tělo naživu
chce odpověď
co v rukou máš
že dotyky bolí?
marně zaklínáš
stříbro do pistolí
láska je jediná
chápe i srdce vlčí
úderem do klína
zabijí, když mlčí
středa 16. července 2014
Smrti
bavím se s ní o lidském srdci
říká, jak tiše tepe kroky času
i o lidech, jako o záprdcích
co nevnímají lidskou krásu
tmavá moc se dívá do srdce
zdálo se mi, že jde o jabloň
a ty nevíš, jaké bude ovoce
a tak se před ní prostě skloň
někdy je v horkých srdcích
k smrti zima, že se z ledu sněží
to, když jsme k sobě trpcí
a to je to, oč tu lásko běží
pondělí 14. července 2014
Dernière Danse
objevujeme vesmír
tím, že ukážeme pravdu
těžíme z vlastního srdce viny
křičíme, co vše se tu nesmí
a z ráje jdi až na zahradu
přehlídkou pro hrdiny
všechno je krásné
dokud se nedotkneme
v srdci vší vlídností lásky
to když představa zhasne
a hvězdy nad Betlémem
nesejmou své masky
chytáme na háčky
malé rybky ze strachu
že tak začínáme dospívat
a věčné děti žijeme plačky
láska otlačená od hrachu
co se nám může stát?
pátek 11. července 2014
Korida
jak si sama s tmou uléhám
počasí hledá díry v mracích
říkáš mi jen ať se podívám
na to, jak srdce bolest zvrací
před námi měsíční zvraty
kolikrát vypnout jde Bůh?
a kde za nás kdo je sťaty?
cítíš jak já, rostoucí dluh
mlhou spát v myšlenkách
kolikrát přivřeme si prsty
v oknech čas v písmenkách
proletí snem jako brzdy
a tak se ptám pro sebe
v nitru jak po koridě
kdo jednou uviděl nebe
nemůže lásku nevidět
sobota 5. července 2014
Modrý samet
šla jsi oblečená v modrém sametu
a bylo to, jak když voda zpívá
jako když poupě do květu
vyrostla žena přitažlivá
a v krbu hořel oheň, co já vím
ze srdce je šedý okamžik
se sklenkou vyprávím
po víně romantik
co může stát se nekonečnem?
vznešená, krásná a zářivá
láska v ohni skutečném
ta pravdu neskrývá
sobota 28. června 2014
Figurky z tuše
vídám tě ve snách
když Jitřenka už stěží dospat může
polibek ve snu po tobě sáh
před tím, než spadli jsme oba do kaluže
dostávám radost rtů
obtisknul jsem na tvůj vyznání muže
než rozmočí nás v tom snu
voda všech slz, co smývá črty tuše
figurky malované tuší
že lidi jsou bezpodmínečně zaprdění sráči
že hádají se, co komu sluší
a nevidí, že i černá tuš ke světlu stačí
že bez lásky jsem nic
a tak se spoutávám, vším čím si pohrává
moudří v kapkách tuší chtíc
polibek života, jsi můj duch, jsi láska má
úterý 24. června 2014
Proč IV.? (Why)
ptáš se, co mě rozechvěje?
pohled do očí milované ženy?
jaká prý je láska čaroděje?
lze si ji koupit třeba za prsteny?
dojdeš pro ticho poutníka
kde už se ani hrom neroztočí
brána se večer zamyká
pro ty, kdo tam chtějí vkročit
když se srdce polámalo
vidíš mě jako to zvíře proklaté
je konec srdce natrvalo
vy mi své vlastní nikdo nedáte
děsím se vašich zrcadel
pro někoho odrážející jen viny
nejmenší z lidských divadel
ověšen krásou pláču bez příčiny
jaká prý je láska čaroděje?
kletbou zasažen v masce plivníka
jsou lidé z rodu beznaděje?
přiveďte další, ať tu svou lež odříká
kletbou zasažen v masce plivníka
jsou lidé z rodu beznaděje?
přiveďte další, ať tu svou lež odříká
středa 18. června 2014
Vůně rozmarýnu
štěstí je někdy vůně rozmarýnu
co v trávě vášní slastně zavoní
jsi a nebo nejsi z mého splínu
jsi svůj stín, s kterým závodíš?
když na luční květy usedají vosy
pod běláskem se chvěje pomněnka
slunce je ostřič, co naklepává kosy
láska je dotyk srdce, ne domněnka
přivedla jsi mne loukou k řece
a teď jsme v těla touze ti, co zešílí
na všechny strany zvoní koniklece
tak jsme se lásko z lásky napili
středa 11. června 2014
Vyslyšená
foto Robert Saltzman |
jsme jak tančící hory
co vtrhly do tykadel světel
tak někdy lidská láska bolí
to když mečem říkáš, jděte
a ve tmě, co se neusměje
před tebou kdybych klečel
prosil o křídla beznaděje
spuštěné ruce stmívaj večer
andělé křídly zlámou zář
podoby srdce tisknu v dlani
svá ústa polož na mou tvář
polibek dlouhý, až do svítání
láska je modlitba vyslyšená
a svět se mi ztratil aniž tuší
když se jak žena začervená
tak v rozkoší i Bůh ztratil duši
Čelem
foto Robert Saltzman |
plující po moři života
jsme toužící lidské lodě
a i když ovládá nás nicota
jsme narozeni ke svobodě
hledáme ji v srdci svém
za toulavých nocí z mrazu
až kam dohlédly oči žen
k úsvitu v tichém vzkazu
tak sbohem, asi řekly by
oblohy plné spadlých hvězd
láska nehraje na kdyby
chce si tě držet, líbat, vplést
z mraku koupajíc červánky
v nebi, kde si postel stelem
tam budou naše líbánky
až lehneme si k sobě čelem
úterý 10. června 2014
HOD (LESK)
vím, že se díváš
a říkám neboj se
sám sobě dávám
naději ze strachu
když mě stmíváš
jsem ve výbojce
chuť světla k ranám
vzpomínku po blahu
otázky neznělé
v zrcadle věčnosti
vynoří se utonulí?
budou mít svatozář?
jsme sobě andělé
na křídlech od zlosti
co v zrcadle uhranuli
si svou vlastní tvář
a říkám neboj se
sám sobě dávám
naději ze strachu
když mě stmíváš
jsem ve výbojce
chuť světla k ranám
vzpomínku po blahu
otázky neznělé
v zrcadle věčnosti
vynoří se utonulí?
budou mít svatozář?
jsme sobě andělé
na křídlech od zlosti
co v zrcadle uhranuli
si svou vlastní tvář
a v odrazu bytí
jsi stínem Boha
stvořený ke kráse
je v srdci mém
voda svádí k pití
na přání mnohá
o tom, že zdá se
bude patřit všem?
8. Hod -- vznešenost boží. Necach a Hod tvoří pravou a levou nohu boží. Jsou také zdrojem proroctví.
pondělí 9. června 2014
JESOD (Dotyky III.)
co potřebuje láska?
aby v srdci vstala
pohladit ti ňadra?
hrou zvonkovou?
uvnitř, co praská
aby na zemi hrála
ve slovech chladla
horečkou citovou
knoflíky výtahů
jak na tvé blůze
květiny zaujaté
vedou mě k tobě
zůstávám na tahu
blízko do infuze
hrajeme srdnaté
na lásky k sobě
a spojené touhy
vypravují možností
těl, co jako nože
ve vášni čas krájí
na okamžik pouhý
ticho se rozhostí
v zahradách rozkoše
spolu dva lidé zrají
Jesod -- falus, plodivá síla boží, proměňující energii do fyzické podoby. Tato sefíra je rovněž známa jako Spravedlivý, o němž se v knize Přísloví 10:25 hovoří jako o "základu světa".
Děkuji Františku
Michale, přeji hezký den.
Konečně jsem si v klidu přečetl tvé básně.
Tedy nejen se na ně ve spěchu podíval, ale četl.
Jelikož jsem už odrecitoval hezkou řádků básní
a navíc mám kolem sebe hodně slušných básníků,
včetně nejlepšího současného, Vladimíra Janovice,
nečtu všechno. Lépe řečeno - začnu, ale nedočtu.
Tvoje básně jsem dočetl.
Měj se krásně. Klidné letní dny.
----------------------------------------------
František Kreuzmann je představitelem čtvrté generace slavného hereckého rodu.
Jeho praděd Adolf Kreuzmann byl prvním hercem plzeňského Budilova souboru.
Dědeček, zasloužilý umělec František Kreuzmann, dlouholetý člen Vinohradského divadla a později Národního divadla, byl vynikajícím divadelním a filmovým hercem, jehož umění si pamatuje několik generací diváků.
Maminka Alena Kreuzmannová, dlouholetá členka souboru Městských divadel pražských, byla znamenitá divadelní a filmová herečka. Mnoho diváků si také jistě vzpomene i na její rozhlasové a dabingové mistrovství.
Zasloužilá umělkyně Anna Kreuzmannová, sestra Františka Kreuzmanna staršího, byla vynikající loutkoherečkou a první interpretkou Skupovy Máničky.
Divadelní společnost nese jméno Františka Kreuzmanna jako poctu všem těmto umělcům, kteří po mnohé desítky let rozdávali svoje mistrovství, radost a lásku, mnoha generacím diváků.
František Kreuzmann je představitelem čtvrté generace slavného hereckého rodu.
Jeho praděd Adolf Kreuzmann byl prvním hercem plzeňského Budilova souboru.
Dědeček, zasloužilý umělec František Kreuzmann, dlouholetý člen Vinohradského divadla a později Národního divadla, byl vynikajícím divadelním a filmovým hercem, jehož umění si pamatuje několik generací diváků.
Maminka Alena Kreuzmannová, dlouholetá členka souboru Městských divadel pražských, byla znamenitá divadelní a filmová herečka. Mnoho diváků si také jistě vzpomene i na její rozhlasové a dabingové mistrovství.
Zasloužilá umělkyně Anna Kreuzmannová, sestra Františka Kreuzmanna staršího, byla vynikající loutkoherečkou a první interpretkou Skupovy Máničky.
Divadelní společnost nese jméno Františka Kreuzmanna jako poctu všem těmto umělcům, kteří po mnohé desítky let rozdávali svoje mistrovství, radost a lásku, mnoha generacím diváků.
neděle 8. června 2014
Servané srdce
laská je slepá
když ty nemáš dost
motýl se třepá
jen tak pro radost
jak rozkvésti
co září, dlouho zraje
tryskajíc neštěstí
duše už má víc z ráje
a srdce servané
šarlatovým plamenem
srdce je poznané
ve kvasu vína edenem
při vzdechu nebe
ovanul tě první chlad
poslední klepe
duše se začne zachvívat
pondělí 2. června 2014
Vojáci štěstěny
tvůj pohled obléká mě do krásy
a duše světů žene do květu
do smrti být čelenkou na vlasy
písmenky v básni popletů
a po proudu paprsků měsíce jít
a dojít až k pramenům dnů
drobná a štíhlá, copak ty jsi štít?
co prohnul se, když meč tnul
odlivem přílivem země krví zalité
plujeme ve vodách krvavých
ty sama sníš, co mají květy rozvité
tvé slzy z mostů skřípavých
do duhy ohňů svoláváš smrti stín
tak teskně se končí láska žen
usmíváš se v polibku loučení vím
my muži pracující pod křížem
..................................................
Kdyby mí vojáci začali přemýšlet, nezůstal by u vojska ani jediný. - Fridrich II. Veliký
sobota 31. května 2014
VIRYA (Mužnost)
jdu stále rovně vpřed
já poslouchám srdce zpěv
a tak zažívám střed
uprostřed lásky jsou dvě
malé krajnice z trávy
a já jdu hledající na ostrov
pro slovo, pro laskavý
co dokáže říct, já apostrof
který končící chtění
já skládám krok za krokem
do svých přání a lpění
energie úsilí, jíž jsem otrokem
.......................................
chci barvy, co schnou pod slzami slov
chci nákupní tašky pro všechny z očí koní
chci příchuť, co utká nás rdění do jemnosti
chci, aby život byl zrcadlení a tak jdu dál...
Horečka
do otevřených snů a padajících očí
padá měkoučká peřina zpráv
kde se tak dobře usíná
tam, málokdy někdo sám vkročí
změřte mi teplotu, stínů stav
láska je srdce vakcína
dotek, kde spíš na motýlech růže
ďáblové v pekle umírají zimou
a držím mezi zuby květ
z hlubokých snů krev, rtuť a kůže
pořád jen bílé dýky dřímou
to smrt si umí přivonět
čtvrtek 29. května 2014
Pro mou lásku
vzdychajíc v ústraní
cos říkal? mám tě rád?
a sténáš leda ze spaní
zpíval jsem za záclonou
korálky očí soumrakem
ty jen tou rosou neutonou
plavou spícím zázrakem
neprobleskly by duše
zde v ráji srdce zastřená
vlkodlak žije bez retuše
je láska? a co znamená?
hledáme svého anděla
a Bůh tě objímal či drtil
v náručí jeho jsi úpěla
srdce trpí v náručí smrti
když poslouchám kradu
kolikrát máš mě rád?
jak slzy ohnivého pádu
to světlo kamenné ti dát?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)