neděle 17. června 2018

V bodě nula 💛


jsme průsečíkem všeho, co jsme 
v touze dotknout se toho jednoho
a z každého z nevyřčených jmen
dáváme lásce málo za mnoho

nekonečno otázek bez odpovědí
a chceme mít vždy rychle a teď
klečící jednu k druhé ke zpovědi
dotkneš se duše a řekneš leť

v motýlích křídlech je schovaná
a hroutí se do tmy bez pozvání
a od srdce k srdci krása hledaná
je probuzení lásky, do svítání

pondělí 11. června 2018

Klec


z papíru s linkami not zbude jen hrst prachu
světelný bod z té hromady říká si, já vnikám
jak most se stavím mezi fantazii tvého pachu
kouzelné tóny ze srdce jdou odnikud nikam

falešné naděje a touhy v laciných obrazech
malují šťastný svět palem v modravých mořích
v nich, jak slunce jsi, s očima spící v odrazech
z lásky k té melodii zas beze zbytku shořím

v zapadlých klecích ze zlata učí se zpívat falší
vzpomínky vyblednou a sobě lžeš místo zpěvu
a bojíš se dne, kdy na tvé místo vstoupí další
tak co na tom, že vypláčeš si rty do úsměvu

a svět je hříchem, bez svobody začneš se bát
přestaneš vnímat, že tě tvé srdce něčím tíží
tak přestane slovo života letět a zůstane stát
hořící láska lidí není letět od mříže k mříži

čtvrtek 7. června 2018

Zvlč


vždycky jsem se bál chvíle
kdy nebude, co říct dál
a najednou a v plné síle
jsem poznal lidský grál

v tom hemžení těla stínů
končí slova bez hranic
když dál už nepoplynu
a slzy nedám do pranic

je lehčí dál jen tiše mlčet
když vyčerpáváš slova
to hudba srdce dělá vlče
co vyje teď a zas a znova

když už není co říct, mlč
a naslouchej tomu zvuku
ty vyceň své srdce a zvlč
to ti Bůh podal svou ruku

neděle 3. června 2018

VOŃAVĚJŠÍ

 

až budeš v noční košili
a kolem bude tmavý chlad
tak to, co nás uvnitř rozptýlí
tam spolu můžem milovat

až budeš jen tak bez sebe
a nádech výdech bude málo 
že jsme v objetí, šli do nebe
a ve všem, co za to stálo 

až budeš v noční košili
ležet vedle a srdnatější
tak díky Bože za chvíli
ucítit, jak jsi voňavější


pondělí 28. května 2018

Odnikud nikam


šeptám ti stužkou do ucha
píšu na nepopsanou kůži
láska těl je srdce záducha
mozek už střílí ven kůží
džbánek vína stál na stole
tvoje ňadra byla jen kapkou
a já tvůj oceán nahoře dole
stávat se z andělů šlapkou
stavitel mostů do tvé země
pluli jsme přes úžiny boků
do vína zasedlo i tvé sémě
utichl hluk vášnivých kroků
stojící já, krása bez dechu
a tu zaklapla smrtící past
slýchávám o ní z doslechu
vítr chimér jménem slast
z dopisů zbyl jenom popel
a melodie, co byla mostem
je vzpomínka na letní hotel
aniž přijímán natož hostem
v laciných obrazech světa
občas zas někam vnikám
spícím Růženkám zakleta
láska jde odnikud nikam

sobota 26. května 2018

Jedna, jedna


házíme mince z fontán na nebe
za zdmi z vysokých hradeb snů
bráníme všichni štěstí pro sebe
vězni těch pocitů, co řeknou stůj

Piláti ruce myjící v díle obrazů
zase jizvy předkládáme v rámu
důsledky kroků ztuhlých zákazů
obavy srdce z toho, že zklamu

když po bolesti přicházívá klid
a naše ruka svírá výhru ze dna
dnes jsme si s Bohem zase kvit
vyhrává pořád nula jedna jedna

neděle 13. května 2018

Freedom


a každému, kdo se zeptá
řeknu, že jsem zapomněl
tečku, co se naposled šeptá
pevný bod, odkud jsem šel

zas další zasadit strom
a najít tady živou vodu
každý den je ten samý zlom
vykopat studnu za svobodu

teď pro všechny čekající
a z posledních jste prví
kdo by se sám bál nemající
jizvy jsou ruce umyté krví

srdcem se vlévá do žil
to moře z lásky, co žije
poslední Evina rodu, co zbil
co nejde e-mailem do kopie

pátek 11. května 2018

Light & Love


tlučeme slovy do prostoru až o tvrdou zem
narazím a rozletím se na tisíc střípků
volal jsem tvé jméno a nebyl to sen
když v tichu noci umřel, šeptal do polibků

kde najít světlo, když každý z nás zatouží
nezvedáme hvězdy, co na zem spadly
přitom než spadneme z lásky do louží
jsme všichni potomci andělů, jen už spadlí

kráčím ve tvých vlasech, které jsem učesal
a chci teď na sebe v sobě zapomenout
a díky tvým rtům vidím, kam jít dál
zašeptat do ucha chci ti sen a připomenout

neděle 6. května 2018

Tiché kovadliny


jsme andělé, co tančí po křídlech
a zašlapavají si sobě pírka nejistot
ruku v ruce jsoucí za jeden dech
hledáme v srdci druhých svůj kód

kloužeme hbitě po prostoru časem
a nezdvihneme se dál než gravitace
každý z nás zpíváme komu, já jsem
žádný není Herkules, ale jen imitace

pomalé pohyby a ty, co tvoří lásku
údery srdce, jako kladiv a kovadlin
z vystřelených koulí udělají pásku
co drží zbytky, co jsme ne rozkradli

krademe sami v sobě až nezbude nic
křičící zloději z palub pro tonoucí
chvěje se to, co zbylo z plných plic
sbíráme zrnko za zrnkem, žhnoucí

čtvrtek 3. května 2018

Vůně


dala jsi mi úžas a taky vůni
to abych našel svou krásu
ztracený, jak sumec v tůni
hladový v molekulách pasu

tak takhle nasávám sám sebe
a je to za trochu endorfinu
a za život, když cítíš nebe
čichám díky tomu člověčinu

až když dáváš žiješ dvakrát
a to všechno se vrací zpátky
tak zas máš chuť se zasmát
a vůně vracívá na počátky

a ještě než dopadne zblízka
už ve chvíli stisku se chvěju
křičím, jak moc se mi stýská
ale dnes už se zase směju

sobota 28. dubna 2018

Někdy


někdy je chvíle delší než čas
co schovává se v peřinách
černá je bílá, když řekne hlas
že touha je děvka laciná

pohledem si říkáme všechno
a netušíš, kam tě odkrývá
dva kolty, co skryly ti stehno
pravda se vždycky zarývá

vystřelil´s pohledem do tmy
pronásledují tě tvé mýty
za hříchy svedeni jsme my
popelem z lásky smyty

někdy je chvíle delší než čas
a prostor se ohýbá přímo
každý zničíme srdcem v nás
chvíli, a z vody je víno

čtvrtek 26. dubna 2018

Jen chci...



jen chci, abys vzal rukou mé srdce
a přestal se přitom stydět za slzy
abys to, co odevzdáme smrtce
uchopil dřív než zamrzí

stojíme na světě a nevidíme krásu
chceme se škrábat nohou bosí
hodujeme v života kvasu
bez úcty ke kapce rosy

jsme ti bohatí nejchudší na světě
nedostaneme nikdy vstupenku
možná z plyšového slůněte
uděláme lásce jitřenku

a tak stojím s plyšovými slonem
a naslouchám, co mi povídá
že v plyši neznají honem
a milovat je věc spojitá

jen chci, abys vzal rukou mé srdce
a šel mnou na místa, kde jsem
a, i když nebudu ve vývrtce
budu tvůj v dobrém i zlém

pátek 13. dubna 2018

Příčina


Umím vykouzlit smích na tváři ženy
A nejen té, kterou teď miluji
Jsem zaklínač, těch, co probuzeny
Říkají srdcem lásce, slibuji

Jsme všichni z jedné generace lidí
Co slyší tlukot přes kabát
A když se podívá skrz to, co vidí
Tak se všichni začínáme bát

Žijeme v myšlenkách a nebloudíme
A naším průvodcem je strach
Že ztratíme se v slepé pantomimě
Že ze srdce je popel na řasách

A ten pak oplachují hromy a blesky
Pritom stačili by jemné dotyky
Co by ty, řvoucí popeleční stesky
Setřeli, výměnou srdcem za dýky

A na konci, tam v pekle na radosti
Až tam to všechno býti začíná
Uvidět dna slz, kapkami ukrutnosti
Láska vidí, nejen svýma očima

neděle 8. dubna 2018

Trojčíslí


ve chvílích ticha sleduj slzy
kam se ty kuličky citů vydají
padají po tváří až mezi prsy
odtud horkými srdci až do bájí

a kdyby hráli, uslyšíš anděly
maličké vzkazy ze všech myslí
když ke skoku okem dospěli
láska je svolá vždy na trojčíslí

a sedí si tu a cosi tiše potají
vypráví tobě, mě i všem lidem
slzy tečou, to srdce zpívají
chvěji se předstíraným klidem

a padají dolů, kam nemůžu
pokaždé, když vidím obrázky
andělů, co řeknou pomůžu
 a skočí do slz očima od lásky

Plížit se 🖤 (Creep)


celý život se zbavujeme třísek
a když je v srdci náhle pusto
a všechna krev a mokrý písek
je dál rozdílem našich hustot

láska je někdy smrtelně plíživá
že si skáče z očí do očí a hned
ale taky je to mast třísek hojivá
to tam, kde nestačí nám med

chceme se dotýkat bez přestání
aby se chvíle vryla do paměti
ruce bílé zrudly, že nezachrání
okamžik touhy, že neposvětí

my lidé, jsme pohádkoví hráči
bez lásky kosti a svaly rozdrtí
žijeme v naději, že stačí v pláči
říct a žili šťastně až do smrti

💝 věnováno mé babičce Boženě, která by se dneska dožila 103 let, 
kdyby neodešla za dědou :)

čtvrtek 5. dubna 2018

Jeden jednou 💋


někdy jsem se srdcem mimo
to když se dotýkám tvých vrásek
a všechny najednou řeknou přímo
máš v rukou osudy mých masek

ani jedna z nich nikam neuletí
vždyť jsi se u nich tehdy tak smála
každá z nich je tvou hrou pro objetí
aby se křídla nevzdávala z mála?

víme, co dáváme svým tělem?
z pramenů všeho v jedné chvíli?
když snadno stáváme se nepřítelem
po tom, co jsme si mlčky zbyly

kolik dotyků tebe jsem zahodil?
že kapku krve necítil jsem prolitu?
každý z nás se jeden jednou narodil
aby se srdcem dotkl našich pocitů

pátek 30. března 2018

❄️ KDYŽ TAJÍ LEDY 💙


chodíme po světě oblečení nazí
a dáváme mezi sebe slovy trní
hledáme lásku až z toho mrazí
pohladit, dotknout se až vrní

po tvářích táhnou beránky snů
chcem milovat se tady a teď
srdce řekne jen jednou, stůj
a víno a chléb je odpověď

chci mít všechno hned i lásku
zaklínám svět dorty i televizí
ale obětovat jedinou vrásku?
hlad po všem, ten nevymizí

po tvářích táhnou beránky snů
chcem milovat se tady a teď
srdce řekne jen jednou, stůj
a víno a chléb je odpověď

modlit se tvá vůle se pane staň
pomáhá jenom na chvilenku
natáhnout musíš srdce i dlaň
a dostaneš život za milenku

po tvářích táhnou beránky snů
chcem milovat se tady a teď
srdce řekne jen jednou, stůj
a víno a chléb je odpověď

neděle 18. března 2018

Hovořit 🧡


když duše hovořila s Bohem
zůstal jsem sám a bez vína
a tak se nezabývám slohem
slovo Adamovo, růže Evina

peču se, jak chleba bez kůrky
to, když čekám, až tu nebudu
slunce hupslo někam za hůrky
a tma se stala svědkem Osudu

točíme kola štěstí nekonečna
a tahle práce nás moc nebaví
krom toho, že je nebezpečná
čekáme okamžik, co je zastaví

a tak spolu našli tuhle svíčku
uhořívá, ale nikdy nezhasne
a i když slzy někdy na krajíčku
svítí jen to, co samo hořet chce

pátek 16. března 2018

Psi 🧡


co je to člověk bez lásky?
hlas bez naděje vyslechnutí?
sudba za všechny otázky?
že k smrti vcházíme nesehnutí

jizvy se časem nezahojí
jsou protestem proti utrpení
zapomenout v lásce svojí
protože z ní nikdy nepramení

hledáme oddanost slepí
nevidíme ty, co jdou v duši
a i když se pravda třepí
i když nevíme, co komu sluší

pořád jdou bez odměny
a nehledají si pohodlí a úkryt
srdečním mrazem ojíněny
hřeje je váš úsměv, jako úsvit

co je to člověk bez lásky?
to není srdce, co bije samo 
to svět bez objetí otázky 
zhasl a víc nám není známo

věnováno panu Františku Koukolíkovi

středa 14. března 2018

Amor zmetek


jsme všichni jedné krve
co neumějí sami sobě lhát
umíráme hned napoprvé
i když vlastně nadvakrát

jednou zabíjí nás láska
když z očí studna bezedná
po druhé srdce si praská
tma je už celá průhledná

největší přesvědčení je žít
touhou největší je se milovat
amor zmetek vyndal šíp
a bude navždy kralovat

máme svoje rozumy a sny
tvoříme dotykem, co nezdá se
všechna ta srdce, to jsme my
láska je tvá touha po kráse

V NAŠÍ TOUZE MODLIT SE, JEN ODRÁŽÍME TOUHU PŘIVÉST BOHA SEM NA ZEM
ANIŽ SI UVĚDOMUJEME, ŽE JEDNA POLOVINA KRUHU SICE PŘESNĚ ZRCADLÍ
TU DRUHOU, AVŠAK VŽDY V OPAČNÉM SMĚRU.