štěstí je někdy vůně rozmarýnu
co v trávě vášní slastně zavoní
jsi a nebo nejsi z mého splínu
jsi svůj stín, s kterým závodíš?
když na luční květy usedají vosy
pod běláskem se chvěje pomněnka
slunce je ostřič, co naklepává kosy
láska je dotyk srdce, ne domněnka
přivedla jsi mne loukou k řece
a teď jsme v těla touze ti, co zešílí
na všechny strany zvoní koniklece
tak jsme se lásko z lásky napili