Nesmrtelná (Je suis malade) - 999

možná, že láskou

stárneme předčasně

a že se na ní umírá

přechylujem souhláskou

máme jen své vášně

a mládí to nic nesvírá

a možná, že mládneme

i když jen na pár dní

nadělí nám spravedlivě

a než si zase lehneme

poslední loď opouští

podlehnouc direktivě

láska je divoká síla

zkuste ji zkusit zkrotit

tak nás prostě zničí

zajmout jí, aby nám zbyla

a můžeš i krev potit

tak s námi jen cvičí

k pochopení nám nahrává

ale bezradně stojící

a nevydává ani hlásku

je to jen srdce potrava

nejdůležitější jsi ty: volící

nikdy nedám to, co mám: lásku

Michal Zachar

------------------------------------------------------------

Skutečnou hodnotu našemu životu dává vědomí ne toho,
co děláme a umíme, za co nás považují rodiče, partner, přátelé,
ale toho, kým jsme. My sami.
S láskou v sobě, nikoliv našich představ o druhých, 
mylně vydávaných za lásku máme ještě naději...

Odkazy dcer (Don't Blame Your Daughter)

kam dáváme oči?
když se máme podívat?
a kdo do nich vkročí?
a začne si zpívat?


když jsme šli dál
kousek cest svých dcer
zkusit si, jak bych stál
a nabrat si směr


vyšší rovinu lásky
vnímáme svými smysly
a že k uchopení krásy
není třeba mysli


šachová dílna prahů
kde v sobě lepíme lekce
polámaných kousků vztahů
šach dostáváš i pěšcem

Michal Zachar
-------------------------------------------------------

Pokaždé, když jsem byli zdrceni nebo prožili trauma, byly to situace, kdy se nám nepodařilo naučit se předložené lekci. Místo toho, jsme rozlámali svou mysl na kousky. Byly to situace, kdy jsme měli možnost vystoupit na daleko vyšší rovinu lásky a porozumění. Nic není ztraceno, protože tyto zkoušky k nám přicházejí stále znovu prostřednictvím našich vztahů. Naše vztahy jsou dílna, kde se můžeme naučit své polámané kousky zase znovu pospojovat. Protože až přijde další zkouška, bude ten novej sekáč jinej - ten se už nezakecá...

Vše (Everything)

Photo by © Marino Parisotto

čemu se podobá láska?

malému listu z topolů?

žirafě když si mlaská?

kolotoči dolů nahoru?

životu na ploše šikmé?

a žije příčetností dam?

světlo, že ve tmě blikne?

kolik dám času hodinám?

jaká jsou její pravidla?
nadšená je cesta k ráji?
řeka, co zvedla stavidla?
spláchne vše, co jí dají?
podobá se všemu na světě?
rozeznáš její obraz od skic?
pokud jo, jsi na jiné planetě
jí se přeci nepodobá nic...

Michal Zachar
..................................................................................................................
Když hledáš opravdovou lásku, musíš se nejdřív unavit
průměrnými láskami, které tě potkávají.
Ta opravdová je jediná, co vydrží.

Vzpomínám si (I remember)

sněte sny nahlas

proudem stým

životem za čas

dojdeme k svým

kolikrát nemohl

jsem se uchopit

a rád se přemohl

a s ní šel chvíli si být

sny o malé velké

lásce na inzerát

sečtěte si celkem

i se slovy mám tě rád

cit nevyměříš cestou

ani jako tu silnici

doslechneš se stou

zkazkou čekáním vonící

co čekáš? zázrak?

a s obnošenou vestou?

poslouchat vždy budeš, avšak

místo abys šel svou vlastní cestou

Michal Zachar

----------------------------------------

Muž může být šťastný s jakoukoli ženou, pokud ji nemiluje.

Kruh (Hříšná těla, křídla motýlí)

shazujeme kůže ctné

smrt už tu stojí zas

kdo to zažil, ví své

prodáváme sebe z krás

těla hřeší a jejich duše

se pokoušejí být čisté

pod okolnostmi kluše

srdce, co nebilo si jisté

přežil jsi zápas o tělo

se šrámy na celý život

tam, kam jdeš nechtělo

ať duše dělá deštivo

hlupáci, co přehlížejí

co umíš, než spadne

Damoklův meč na naději

a než zbydeš sám jen

vzpomeň si na kruh

vystav své tělo sluncím

do vlasů zapletených stuh

pálíš v koších hrudních

dáš dohromady obraz

vezmi si nalezenou sílu

vymanit jen svůj odraz

z křídel světa, jdi a miluj

Michal Zachar

------------------------------------------------------

Pokud chceme, aby byl náš vztah stále živý, musíme do něj pořád vnášet život.

Čím víc se poznáváme, tím víc se doopravdy milujeme.

hudba k básni je v linku zde...

kontakt na modelku na fotografii je zde... a zde...

Staré fotky (Naval)

zase nemůžu spát
a budí mě staré fotky
jde z nich chlad
a jsou trochu i krotký


tváříc se černobíle
vyprávíc mi příběhy své
dnes je všechno milé
o tom, že bylo dobře a i zle


odkrývám z nich
koruny stromů a plachetnic
láska je srdce zdvih

zas trochu domů a co je víc?

Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------------------

Každá oblast vztahů, kde nepanuje úplná hojnost, ať se jedná o komunikaci, peníze, sex, volný čas, štěstí či cokoliv jiného - je oblastí, kde se nám zdá, že máme pravdu anebo jsme o trochu lepší než náš partner: jde o oblast, kde bojujeme, aby partner či situace uspokojili naše potřeby, ještě než to skutečně udělají. Míra nedostatku určuje, jak dalece ještě nejsme ve vztahu vpravdě partnerském.

Poslední píseň, kterou na tebe vyplýtvám (The Last Song I'm Wasting On You)

proč si máme

naslouchat?

srdci dát sen

a ne si lhát

tam, kde je

je i tvůj poklad

když dospěješ

k bodu milovat?

každý den je

jiný a s ránem

si zpíváš sen

o přestálém

štěstí zrodu

nových světů

a k nim vchodů

na jednu větu

když hledáš

lásku dál a zas

i když nic nemáš

láska zachrání nás

Michal Zachar

......................................................................................

Očekávání a požadavky se rodí z pocitu nedostatku, kterým se v skryté rovině bráníme budoucnosti. Do budoucnosti se ženeme plni očekávání, ale přijímat jsme schopni jen málo, sice něco žádáme, ale neumíme ani přijímat, ani se z daru radovat. Každé očekávání je strachem z budoucnosti.

Dovedu žít (Dreaming With A Broken Heart)

tak se láme zas

postavit odpověď

možná hůl a čas?

jen tady a teď

a můžeme zítra

vyrazit zas dál

zda chvějí se jitra?

když jsem se bál

maličcí z lásky

hledáme napětí

adresář sázky?

počítej do pěti

daleko kam vím

i když je chtěno

tam za údolím

dojdem tam někdo?

když touha žene

opít se za vinu

nikdo krom tebe

neznáš tu krajinu

jen blázni změní

výzvu žít i smrtce

dovedu žít bez snění

i s tímhle srdcem

Michal Zachar

--------------------------------------------------------------------

Význam jde s citem ruku v ruce. Dává nám směr a smysl. Když naplňujeme smysl své existence, když žijeme v souladu se svým pravým významem, žijeme pro lidi a ne pro ty zbytečné drobnosti, kterými myslíme jen a jen na sebe. Je důležité cítit co nejvíce, abychom mohli rozšiřovat vlastní osobnost, protože pokud nic necítíme, umíráme.

Jak je daleko?

Jak je daleko?

Tvá víra?

Jak je daleko?

Když svírá?

Jak je daleko?

Pohyb řas?

Jak je daleko?

Když ne v nás?

Jak je daleko?

Všechno tajné?

Jak je daleko?

Jen už ráj ne?

Jak je daleko?

Drama krás?

Jak je daleko?

Plamen zhas?

Jak je daleko?

Boj o moc?

Jak je daleko?

A za den či noc?

Jak je daleko?

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------------

Existují dva důvody, proč v nás vzniká drama vztahů. Buď s partnerem vedeme boj o moc, v němž jeden z nás či oba hledáme stále dramatičtější způsoby, jak vyjádřit svůj názor, anebo nám pak vztah přijde nudný, takže stvoříme drama, abysme unikli chladu. Ale každý zápas a chlad v nás bohužel znamená jen to, že se vyhýbáme vlastní kreativitě. Ta by v nás našla řešení. Ale chceme ho najít v sobě? My skutečně milující?

Navždy (Forever)

jsou dva pár?

a jak se učí láska?

v čem je největší žár?

v nenasytnosti, když praskáš...

a tvé vize očí?

bič sleduješ příští?

zločiny a do nich kočí?

testuješ srdce z nenávisti...

co je to smutek?

nejhlubší než snění?
i večer bez pohnutek?

ti normují své odloučení...

vážnější nemoc?

možná, že zmrzneš?
a než ti přijde pomoc

je to jen prázdnota srdce...

ptáme se dokola...

jsem už jak každý...
stačíš než nás předvolá...

pochopit a to už navždy ?


Michal Zachar
-------------------------------------

Vize znamená, že přeskočíme přes propast k lásce a necháme stát most, po němž nás budou následovat ostatní. Když sami sebe dáváme tak intenzivně, beze zbytku, že se obrátíme naruby, dovolíme, aby se na zemi znovu zrodila láska. Umožňuje nám přeskočit bezednou propast nevědomé mysli a překonat nicotu. Vize nám umožnuje dostat se na nové území lásky, kde nacházíme i nové odpovědi. Potom jsme schopni vybudovat most, po němž mohou následovat ostatní i objevit jazyk, kterým lze vyjádřit nevýslovné. Máme-li vizi, žijeme pro smysl své existence. Dáváme dar sebe sama tak opravdu tvořivým způsobem, že cesta je bezpečná i pro ty, kteří jdou za námi.

Rozhovor (Your house)

"Pojď dál", řekl Bůh. "Tak ty bys se mnou chtěl udělat interview?"
"Jestli máš čas," řekl jsem.
Bůh se usmál a odpověděl: "můj čas je věčnost, a proto je ho dost a na všechno. A co se mne vlastně chceš zeptat?"

"Co tě na lidech nejvíce překvapuje?"

Bůh odpověděl:
"Překvapuje mě, že žijí, jakoby neměli nikdy umřít, a že umírají, jakoby nikdy nežili..."

Bůh mě vzal za ruce a chvíli jsme mlčeli. 

Pak jsem se zeptal:
"Co bys chtěl jako rodič naučit své děti?"

Bůh se usmál a odpověděl:
"Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali.
Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají.
Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý bude souzen sám za sebe, ne v nějaké skupině lidí.
Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo potřebuje nejméně.
Chci, aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem, které milujeme, hluboká zranění, ale trvá mnoho let, než se taková zranění uzdraví.
Chci, aby se naučili odpouštět, avšak odpouštět skutkem.
Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit.
Chci, aby věděli, že za peníze si mohou koupit mnoho kromě lásky a štěstí.
Chci, aby poznali, že opravdový přítel je ten, kdo o nich všechno ví, a přesto je má rád.
Chci, aby poznali, že vždycky nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami musejí odpouštět."

Chvíli jsem tam seděl a těšil se z Boží přítomnosti. Pak jsem Bohu poděkoval, že si na mě udělal čas. Poděkoval jsem mu za všechno, co pro mě dělá. A Bůh odpověděl: "Kdykoli. Jsem tu 24 hodin denně. Jen se zeptej a já Ti odpovím."

Lidé zapomenou, co jste řekli. 

Lidé zapomenou, co jste udělali.

Ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili.

Andělé & Démoni (Angels & Demons)

andělé nebo démoni?

jsme si podle nálady?

utrhnout plody jabloní

jen tak z cizí zahrady?

a tvořím vlastně člověka?

kdo odpovídá za celek?

jaká je sláva odvěká?

a proč šeptám nesměle?

že jsem tě nikdy neztratil

když jsi si ani nevšimla

protože jsem nevlastnil

ani slzu, co byla prolita

spojenci dne či noci?

ta kapitulace není lehká

pravá láska je ve tvé moci

a může říct, jsem křehká

Michal Zachar

......................................................................................................

Pravda není zbraň, kterou bychom měli mlátit po hlavách lidi kolem sebe. Pravda dovoluje zvítězit každému z nás. Pravda je sjednocením všech názorů na současnou situaci. A vždy škodí, že si lidé neříkají pravdu do té míry, aby mohli DOSPĚT k plnému porozumění a k řešení. Dokud nezvítězí všichni kolem nás, není to ještě celá pravda.

Anně

Všechno, co potřebujete (All I Need)

obraz - autor Alice Vegrova

chci říkat slova

nejen bolavá

o radosti nová

co srdce vydává

vyplňující šrámy

jak na ochoze

mraky jdou sami

naproti po obloze

kamsi směřující

svou pozornost

já jsem vnímající

napořád a dost

chci si tady říkat

teď jdi a vytrvej

očima se zříkat

jako poprvé

Michal Zachar

...........................................................................................

Všichni, kdo stojí na obou stranách konfliktů, mají nějaké skryté pocity. Jestliže jsme ochotni zjistit, co vlastně skrýváme, co nechceme cítit, tvoříme pro sebe příležitost. A když projdeme ohně těchto pocitů, přirozeně se pohneme kupředu.

Zlomený (Broken)

na obzoru kouř zmlžený

do oblak stoupající

klečící zlomený

a dávající

jen tvá malá panenka

zbyla nám z válek

bez klik okénka

a taky šálek

poslední bitva vzplála

a jsem mezi kameny

přeživší jen z mála

že by znamení?

zlomeným zůstávám

a všeho do času

co dostávám

svou spásu

Michal Zachar

.................................................................................................................

Problém je jenom znamení, že je mezi námi přerušeno spojení. A protože všechny dobré věci jsou obtížné a vzácné je lehké jej ztratit a těžké jej nalézt. Srdce totiž vždy kráčí po cestě, z níž nás rozum zrazuje.

Celou tu dobu (All this time)

z rozmaru ponoříme se

do vod plovoucích

dobrý bůh uvidí tě

a že jsi žádoucí

z rozmaru bolesti víme

nám žít láskou nejde

a tak ve dne spíme

co na tom sejde

z rozmaru strachu sil

tady si pokouříme

a taky bych i pil

třeba zabavíme

z rozmaru rozumu své mysli

štětcem děj každodenní
celou dobu jen závislí
v srdci to tak není

Michal Zachar
----------------------------------------------------------

Obětování se je skoro jako láska. Chybí v něm jen důležitý prvek. My sami. A protože obětovat se můžeme prostřednictvím role v níž nejsme my sami přítomni, platí že sice dáváme, ale nepřijímáme. Dáváme-li ve svém daru i sami sebe, je to dar z největších, neboť nám umožňuje také přijímat. Ale to tehdy, až když se dáš zcela beze zbytku.

Tajemství (Secrets)

touha je tajemství

co odkrývá i splín

bolest z panenství

že mi otevírá klín

někdy jsme objekty

na cestě svodu těla

v hloubi sebe vím

že jsem to chtěla

jak dávat se sama

a přitom bez obalu

co nás písmenama

píše nezpomaluj

sdělujem světu sex

facebookovou fotkou

kdo komu kam vlezl

a nedělám se krotkou

kouzelnou hůlkou

mávnu na pozdrav

jsem jednou půlkou

zralou bez poprav?

Michal Zachar

........................................................................................................

Sexuální touha je někdy jen zástěrkou naší bolesti. Když někoho přilákáme, aby s námi prožil sex, nemusíme se touto bolestí zabývat. Je dobré se podívat, co se skrývá za naší sexuální energií. Protože teprve když se osvobodíme od své bolesti, můžeme získat nazpět svou skutečnou přitažlivost.

Dobrý život (Good life)

krásný den nám přináší

úsměvy slunce s políbením

paprsků, co do té naší

návštěvy života přikořením

jsme zajatci spouští snů

o tom, jak žít s sebou

máme padací most k dnům

a úsměv jde samosebou

stačí jen okamžik radosti

a nehledat roznětky

výbušných směsí ne zralosti

postrádajících zápletky

možná, že úsměv stane se mou

záchranou jít na brzdu

bomba i roznětka, kde vždy jsou

 jen otisky našich prstů

Michal Zachar

............................................................................

Jestliže se obětujeme, jde o zátaras na naší cestě k vyšší rovině života jak ve vztahu, tak v profesi. Jsme-li ochotni sebe sami vložit do hry, vytvořit si svůj prostor, kde můžeme dýchat a žít, dá nám to více odvahy vykročit do budoucnosti a vstříc úspěchům života. 

Kateřině

Odpadnout (Fall away)

zase padla clona

a objektiv mlčí

necvaká znova

a ticho si srší

máš chvíli klid

a promýšlíš život

kam vlastně jít

a bude to pivo

radost z nečekaných

okamžiků splynutí

na jazyku slaných

v duši bodnutí

dáváme sami sebe

do všeho kolem

odpadnout z nebe

seslaných uniforem

i my je oblékli si

závoje zahalující

objektiv umínil si

pravdu odhalující
a tak tu nazí
i když oblečení
blázníme až mrazí
radostí rozdivočení
umění je síla krás
když všeho dost
jen láskou v nás
vzniká skvost

Michal Zachar

---------------------------------------------------------

Když jsme s nějakým člověkem, ale neradujeme se z něj ani ze sebe, obětujeme se - jde o protiklad dávání. Pokud se z někoho neradujeme, důvodem je, že mu nedáváme sami sebe. Čím více lásky někomu dáváme, tím jasněji vidíme, jaký opravdu je. A více radosti nás obestírá.

poděkování celému teamu (Petrovi, Tereze a Aničce), který dnes do naší společné práce při focení vložil své srdce...