Co jsem?

Jak začít, ptáváme se?
No začali jsme všichni stejně. Životem.
Cos udělal, aby bylo lépe?
Jak říct, že stáváme se? Člověkem.

Postuj před zrcadlem!
Podívej se na to tajemné! Dobro TY!
Kdo může cítit příjemné?
Když ani nenapadnem. Samo TY.
Vltavíny prší z nebe.
Nemusím a přeci chci. Tvořit.
Je možné moci - nemoci?
Pevná zeď zebe. Je čas bořit...

1 + 1 = 3

Když dopíjím pohár vláhy,
co vytryskl z tvého klína.
Zbyl po mě kousek vlahý,
co si vsákla lesní hlína.

Když zmizíš oči za víčky,
a hruď začne rychle zdvihat,
nevnímáš jehličí a muchničky,
jdeš se být za početní příklad.

Že 1 + 1 jsou 3,
říkala máma, že tohle nejde,
mýlená platí, ať jsi kdekoliv,
MY známe lesní ticho, co vejde.

MZ

........................................................

obraz malovala Radka Kuželová

Lovestory...

když díváš se plaše přes rameno...

a tvé oči řeknou zabolí?

jak smést krev znamenanou...

jizvou co někdy dovolí...

hrůza co přibyla tě k zemi...

a zbylo dost kopí pro kohorty?

kdo slzy tvé teď vzchopí?

a kdo je tu teď portýr?

jak chutná bolest, když zamrazí?

kdo vchází, když jen narážíš?

jsi cesta k peklu, které zabolí...

a klidně suše sklidit mezi topoly...

kdo nařídil své touhy do hlubin

odevzdané síly co je smělá?

jak znát své tělo barvy jeřabin...

když modrá je dost osamělá???

MZ
..............................................
autorem obrazu je Radka Kuželová

Náš dům...

Máš vlasy rozepjaté,
když tělo s duší plyne,
na chvíle s tebou spjaté,
vzpomínám víc nežli jiné...

V podlaží domu známém,
se z krovů ozve rána
a stopa po neznámém,
ve střeše díra díru hárá...

Kdy vazby povolily,
a co znamená sklep?
A proč je krov tak bílý?
A střecha letí do nebes?

Stavět dům je síla,
co spojí dva až v hrobě,
a taky postavila,
ten svůj už neseš v sobě...

MZ

Modlitba dveřníkova...

Ó, pane
chci, aby tvá něha ... 
když dojde, kdo nespěchá ...
jen chránila i mě ...
že veřeje vrat, co na ně ...
klepou pojď a vejdi ...
a já ty dveře sám ...
pouštím potichu a mám ...
pocit, že i já se otvírám ...
když ve výkřiku chraň ...
jsou všechny lidské zloby ...
kdo otře zkrvavené klouby ...
když jdu a tlačím múzy ...
ta vrata naděje a hrůzy ...
když to vše a práce veliká ...
je poutníkům dělat dveřníka ...
a všichni se mne ptají ...
co udělat teď mají ....
aby nezbyla jen síra ...
zda pomůže tvá víra ...
sejmi, Ó pane, jejich otázky ...
cožpak lze vejít bez lásky ?

MZ

-----------------------------------------------------------------------------------

Láska jsou křídla, která dal Bůh člověku, aby mohl vystoupat až k němu.

Má žena...

...chtěl jsem ti napsat básen o času...

...co zasadil bych do vlasů...

...a jak by z vlasů padala...

...tak maloval bych Chagala...

...a to vše na tvé nahé tělo...

...co by se mi líbit smělo...

...jak určit, kdy jsi vlastně moje...

...kdy jdou zas napřed tvoje voje...

...a díky za tvé ráno rdící...

...a slunce už se dere oknem po zadnici...

...jdou napřed tvoje krásné vlasy...

...tvuj vhled je pro mě místem spásy...

...a kdo je ta co stojí obnažena?...

...že by má žena, žena, žena...

MZ

V tomto životě...

V tomto životě nepobral jsem mnoho nudy.

Nechyběla provolání slávy a taky trochu pudy.

Jsou chvíle, kdy jsi skvělý a jdeš zpříma do kopce.

Pak zase zasviští ti rychlé střely kolem poklopce.

Jsou všechny písně smutné jako srpen na Lipně?

Jsou dny, kdy nebojím se, že zas ztratím tě?

Jak popsat život? Jako vlnu co se v klubko skláda?

Tak on měl z vlny život, kolik se ještě z klubka spřádá?

Kolem nás jdou vlny a všechny v tenké niti.

Zpívají svou píseň o tom co život a že je hlavně k žití...

MZ

Myšlenka dne...

V kapičkách...

Když v kapičkách svého života,

hledáme svou krev,

tu lásku co nám kolotá,

v žilách až do naposled...

Jsme tolik zděšení, že chybí,

hledáme v životě jen zlo

a neslýcháme odpovědi na pochyby,

tlak, že nám trochu krve pokleslo.

Zdáme se sami sobě a vidíme se,

že zdraví už je dávno v hrobě,

místo nápravy mažeme se,

krémem s příměsí dávej jen zlobě.

Řveme si v reklamách na život věčný,

dáváme charitu, bereme drogy,

nikdo z nás není nekonečný

ale koho z nás život vlastně doopravdy zlobí?

MZ

Medvídek...

Tvé objetí,

je jako plyš.

Medvěda cos

dostal, nevidíš?

Pohladit touhu,

je touha sama.

Vidiš tu šmouhu,

tlamička malá...

Uši, jak placky,

nosem je knoflík.

Máš rada facky?

Nebo jen rohlík?

Zkusil jsi tlapky?

Měkké, jak samet.

Mají i drápky?

Ty někdo zamet.

Medvídek pouhý,

látka a plyš.

Volání touhy,

to ty neslyšíš.

Medvídků dostal

jsi pořádnou fůrů.

Chvilku jsi postál

a za láskou vzhůru?

MZ

...................................

">

Jak zjevují se andělé?

Jak zjevují se andělé?
Je to jen v noci?
A nebo sedíš v kostele?
A žádáš? Ku pomoci?
Píšu ty řádky modrým perem
a myslím na to jaký jsi.
Já v životě byl jenom tělem.
Tak prosím sviť a nezhasni...
Jak vlastně vypadají ti,
co střeží naše kroky?
Co jdou v sametu duše - jin.
A kolem běží hodiny a roky.
Možná, že jednou uvidět
tak toho svého anděla,
Bys nechtěl ani pro ten svět
a jeho křídla nesmělá...
Pro lásku, pro světlo a pro cokoliv
vrhne se chránit tvojí duši.
Podíval jsi se někdy na to,
jak mu tvoje duše sluší?



MZ
-----------------------------------------------------------------------------
Kdo opustí smutného přítele, není hoden,
aby se někdy dělil s jeho radostí.

Když vidíš sedět v kavárně...

Když vidíš sedět v kavárně,
dva co vypadali mile.
Vzpomínáš, kdy jsi naposled a marně,
uviděl tváře láskyplné chvíle.

Ona ho slyšela - jak muže
a on byl k ní tak znělý.
Když ve dvou láska může,
vyrazit ze srdeční cely.

Láska to není jenom květen.
Byl přeci tolik jiný.
A ona byla víc něž světem,
co na to kouká z pod peřiny.

Harmonie jasu? Souznění duší?
Proč jsou si lidé cizí?
A máme k naslouchání uši?
Láska je přeci vždycky jenom ryzí.

MZ

....................................

Hlídání...

Hlídáme svědomí,
hlídáme snáře,
hlídáme mocné MY,
hlídáme u oltáře.

Hlídáme babičky,
hlídáme děti,
hlídáme přesmyčky,
hlídáme do deseti.

Hlídáme dobře,
hlídáme skvěle,
hlídáme moudře,
hlídáme u postele.

Hlídáme všechno,
hlídáme svatozáře,
hlídáme světlo,
hlídáme i naše tváře?

MZ
-----------------------
autorem kresby je p. Vladimír Valenta
www.vivart.cz

Závidím...

Závidím omyly dnům a nocím.
Pro chvíle, kdy jsme bez pomoci.

Otázkou pomáhat z pohody, z nudy?
Jak postavit most, co v duši budí?

Máš člověče, dost výrazná slova!
Chceš být slavík anebo sova?

Jak vniknout do duší tvorů?
Umíš-li milovat, jdeš na vysokou horu!

Jak bude nahoře, to nikdo nevidí.
A to je lásko má, to co ti závidím...

MZ

V bolestech...

V bolestech křičíme,
když vcházíme na zem.
Branou, v níž visíme
než řeknou - a ven...

V bolestech vcházíme
k radostem dětí,
vnímáme podání,
od jedné k pěti....

V bolestech vidíme
tvář co čeká,
když se dva spojíme
a zbyde i na člověka...

Je jedno místo,
kde bolest není,
přes práh a jisto,
místo tmy rozednění...

Tam si nic nevezmeš,
ani konektor k síti,
bolest tam zaženeš,
ale není to k žití...

Co bolí to žije,
i tvá duše rozervaná.
Spolu s tělem pije,
studené noci - horká rána...

MZ

Jen když spíš...

Když si leháš do své kůže.
Myslím na to, jak se líbat může.
Je to chvíle probíhajíc k ránu.
Jde s tebou duše tvého džbánu.
Náš okamžik je pouhé prozatím.
A modlívám se, ať ho neztratím.
A čas i svět ocitnul se v časové tísni.
Má ruka pohladí tě, jen když ty spíš.

Nevinnost...

Nevinná pohledem sbíráš doteky svých snů.

Jak jediná paleta malíře snových pokojů.

Šmouhy a obrazce vítání nového světla.

Vlétla jsi do malby bílá a celá jsi zbledla.

Záchvěvy vzpomínek leží teď na stěně pokoje.

Dnes byla dobrá zeď, vzala to bez boje.

Umíme přijímat šmouhy ve světle příštím?

A světlo po stěnách duše nám príští.

Kam steče ? Aspoň, že na zdi kousek z nás zůstane.

Mnozí jsou bytosti sezdané, za námi seslané...
MZ

10 obrazů na cestě životem...

1.

Uslyšíš tón srdce

a nevšimneš si toho,

bezděky spatříš ruce

a takhle koukáš na jednoho.

2.

Čtu o sobě v knihách

a objevuji svoje stopy

a ryzí kov co vytáh

pocit jednoty a sloty.

3.

Když zaslechnem zvuky

co z života lesa přichází,

brána těsná pro ty shluky

sdílení nás tu nachází.

4.

Hned tu a hned tady,

byl jsem a jsem zas pryč,

na svoje vnitřní klady

si najít správný klíč.

5.

Jdou slova za slovem,

znova a znova pochyby zmást,

nesprávné čím osloven

není ze světa, ale z nás.

6.

Zápasy už dokončily,

ztráta i zisk je kvalita,

životem co je tak milý,

hraju si a pábím sem a tam.

7.

Nad vším jen jeden,

zákon co dává symboly,

světla co jsem byl sveden

na cestě do školy.

8.

Nehledám ani učitele,

nechodím však za ní.

A jděte třebas do postele

za květy slov o povídání.

9.

Obklopen vznik a zánik

křičíte, že je reforma.

Kdo vázán není, zanik

a jsme jedna platforma.

10.

Za hranicí sebe sama,

vykládám opilý jen slova.

Bezcílně toulám se a ráda,

řekla mi duše, jdeme znova!!!

MZ

............................................................

na motivy čínského budhistického textu10 obrazů krocení býka - vydalo nakladatelství DOKOŘÁN
a na motivy písně To já se vracím - Progress 2.

Šípková...

Růže co rozkvétá jde spát až brzo k ránu,

kdy hrom nad obzorem tak třísknul do tympánů

svých mraků, co udělají měkkou peřinku

a já se vzbudím a jdu oknu snít si chvilinku...

To se schválně dětem říká, že se jednou probudí

a všechno už bude jiné, dnes ještě zloba nestudí

a jdou k nám ty ruce babiččiny hladivé a milé,

když malou chvíli si stála jinde a chvíle jsou tak jiné...

Zakletá jsi do svých podob a trápení, když odpovíš

mi na otázku, proč zrcadla svá si jenom rozbíjíš?

Nemusí snad zahřmít, aby s důvěrou jsi šla už spát

do peřin snů, co v pohádkách dech úží, můžeš hrát...

Jak vyjít ze svých zrcadlových síní, kde už dávno

všechna zrcadla znají jedinou barvu a to tmavo?

Usni zase, hladím ruce, které třesou si sílu svých

nezhojených ran a srdce do očí a dlaní nevinných...

MZ

__________________________________

na motivy písně Jiřího Schelingra

http://www.youtube.com/watch?v=gpnYdXV4uxs

Do očí koní...

Jsi vzácná bytost příteli
a rozdělí mě s tebou ani smrt.
A když jsem doma v neděli,
budeš tím druhem i v pondělí a prd...

Jsou dny, kdy schíza našich představ
donutí nás sáhnout si až na krk
a dny, kdy barák snů si přestav,
bez bolesti a snů co vlají - mrk...

Oko se mihlo za oknem a čeká
až řasa pomalu padající chytí
vítr srdce do tmy foukající řeka
čekání co zachytí se do tvých sítí...

Modrá je barva noci, když oko,
mihne se bez pomoci a já zjihnu,
zjistím, že životem na divoko
šel jsem a málem jsem tě mihnul...

MZ

...................................

Vladimírovi

http://www.youtube.com/watch?v=Pk7yqlTMvp8

Láska co spadla z nebe...

Když spadla láska z nebe

a uviděla ježatého kluka,

spojila ruce, zaklela, že zebe

a vytáhla svůj řidičský průkaz...


Na fotce nic moc, ale umí,

když uvidíš ty dva spolu,

kdo neměl lásku neporozumí,

že láska není nahorů a dolů...

Když láska spadla z nebe,

tak za to mohla právě ona.

Že nemá ráda jenom sebe

a dávala najevo, že oba...


Jsou dny, kdy máte pocit,

že láska zase přišla na zem.

Směkněte a nechte srdce prosit,

každý, kdo miluje je blázen...

MZ

................................

VLADIMÍROVI a SIMONĚ

SI MONA LISA...

Si Mona Lisa pro každého,
kdo na tebe se podívá.
Jsi skvělá matka nevinného,
pohledu co tě odívá.

To jméno umí cestu dláždit,
může to znamenat i jediná?
Kdo tě zná chce občas vraždit,
ta malá pokroucená písmena.

Zvuk neumí vyjádřit co znají,
ti co jsou jinak pouze hluší.
Ty "slyšíš" i to co mají
slyšet ti, co nemají tvé uši.

Jsi Mona Lisa pro život,
co utkal dávné obrazy
a můžeš jít i pro pivo,
tak vznešená až zarazíš...

Simoně - MZ

Kniha...

Když dostal jsem tu knihu
a vzal ji do rukou svých,
měl jsem blízko k hříchu
a pocit, že je z posledních.

Jak zvykáme si na lehkost,
tak přibyla mě k ní tvá ruka.
Co vepsala v tváře upřímnost,
příběhu dívenky a kluka.

Slova co znáš tak zblízka,
oprýsknou bez lásky a snění.
Velká touha po malých vískách,
kde najdem všichni naplnění?

Stačilo málo a dětský kabaret,
zmizel tou pravdou vět až lavina,
hrdina nebyl z města Nazaret
a dojímá mě jenom květina...

Jsou dny, kdy uléháš si
a jako plamen ohřívá tvou misku,
tak říkám si, jak málo stačí,
aby tvá duše neskončila v písku?

Možná je jen jedna jediná,
věc co protřepe a naplní tě,
že kniha knih není nevinná,
teď poznáním, že můžeš být i dítě...

Jsou různé dny a šlápoty v písku,
jdou vpřed, jak kola traktoru,
473 stránek životního zisku,
co dostalo mě zase nahoru.

Poznání bolí a tvoje lekce
plná fantazie, barevná a hustá
že to co se rodí, nejde lehce,
k tomu dojde i má duše pustá.

Jsou slova spoutaná a volná
co třeba jedno - čokoláda?
Štastný, že sedím v laguně života
a plyne kol jen věta, mám tě ráda...

------------------------------------

věnováno Vladimírovi V.

Dovolená...

Příboj a rozpálená těla,
tos přece vždycky chtěla,
důvody utopiti v písku,
to byl náš prvotní přístup.

Slunce co pere bílé kůže,
vítr co chladil nepomůže,
příboj co zkrápí svou tříští
a my jsme naše slza příští.

Jsou dny, kdy vězíš po kolena,
v písku svých starostí a vlny
jdou k tobě, šeptají dovolená,
jak dovolit si plynout život plný?

MZ

Probuzení...

Hrubá a maličká dlaň plná mozolů,
to bylo babička, když zvala mě na horu...

Sluníčko vyšlo a ty ještě spíš,
vstávej ať zvíš to a ruka jde blíž...

Dotkla se, letěla myšlenkou posedlá,
zvala mě docela, v životě do sedla...

Chvěla se starostí, lákalo, voněla,
zářila radostí, byla tak dospěla...

Jenom tak pohladit a tvými dotyky,
ožil jsem já svůj den, babičko má, díky...

MZ

Chvění...

Chvění až celá rostu....

při dotyku tvé kůže,

co obraz srdce zmůže,

vyvolat tvoje muže,

až z konečků prstů....

co jen hladí tváře,

kdy vytrvalá záře,

jak vůně od oltáře,

jde stavět spousty mostů...

jsou dny, kdy svítá,

hodně pomalu a chytám

hrou svalů zbitá,

pal - ozvalo se od palpostu...

a hlavně našich děl,

se stali madly těl,

až člověk uletěl.

Chvěji se, když s tebou srostu...

Bez lásky...

Vnímáme lásku jako zvěř.
Urvat, utrhnout a zakousnout.
A nikdo neví, že se dnes,
odehrál boj, co mohl rozhodnout!

Víno, svíčku? Co je láska?
To dřevo v krbu praská.
Objevíš, že pravdu má ten co laská.
A možná, že si duše mlaská?

Vnímáme sebe, ale jsme celek?
Láska je vývoj lidí, co chtějí.
Láska je výboj a ne zmetek!
To přes to, co nám o ní vyprávějí...

Láska je s námi, není bloud.
I my, co jsme tu dnes sami,
můžeme ten boj rozhodnout.
To padlý anděl křičel: "mami"!

Poutá nás víc nežli pouta,
víra, že my jsme ti vyvolení...
Věříme v život sdílný a věčný.
Bez lásky nejsme nesmrtelní...

MZ

Krása ?...

Krása jen pro krásu,
vymysli její chuť.
S vlasy třebas do pasu
a víš, že to byl lup.

Darovat než krásu vědomí
sebe sama možná.
Jak nás ta krása osloví?
Od povrchu až do dna?

Sama pro sebe je
krása mrtvá a bez ní
život krutý je
v obrazech přízemních.

Kdo přivlastní si krásu,
jenom tak, jen pro ní...
Ať má i vlasy do pasu,
má peklo neplněných přání.

MZ

Každodenní otázka...

Uvnitř svých životů
jsme padlí andělé.
Máme víc než slotu
v nohách své postele.

Jsme výrazem boha,
duality tvarů a barev.
Jsme nedospělí - no a ?
Když bojíme se tmy a kurev...

Všichni maj právo na život!
Ale co láska? Tleskat?
Jsi její lodivod!
Tak o co jde dneska?

MZ

Lvice...

Vědoma síly duše pláče,
to zase byla noc.
Dostala totiž přes zobáček,
když volala o pomoc!

Jsou stálé a vědomé,
představy, přání a činy.
Jsou s námi jak dvoudomek,
jak kopeček navíc u zmrzliny.

Když nejsme vědomi si, že ta
síla, je v každém a tryská,
tak ponořením do života,
spadne nám o něco ryska.

Tak jako vyrostem a vyměníme
lžičky za pořádné lžíce,
stačí, že si uvědomíme,
že první je kotě, pak už jen lvice...

MZ

---------------------------------------------

použitá fotografie - Michal Příhoda

Nepřítel...?

Kde hledáme své boje?
Jak Žižka táhnem do války
a jsou správně v šiku voje
a střely slov letí do dálky.

Skutečný nepřítel není soused,
ten skutečný je z našeho vnitra.
Proto je zbraní jak rotoped,
tak pozdrav za ranního jitra.

Cnost s neřestí řvou co saně,
když chápou se svých zbraní!
Tak tedy napadá mě maně...
Miláčku, mám tě tě dnes zabít?

MZ

Violet Hill...

Jak se sny boří do pohoří...

Jak se život tropí zmatky a zvratky?

Jak jdou živí do všech moří...

A mrtví jsou v nebi zpátky?


Hledáme cesty do nikam

a kde je naše vlastní?

V domnění, že ji mám zapomínám,

že tu si musí najít každý sám...


V rytmu bubnů co dávají nám směr

chceme jít na horký jih

a jdeme stále na sever,

Pomůže nám láska, sen a smích?


----------------------------------------------------------
Copyright art - Assiniboia gallery, 2266 Smith Street,
Regina, Saskatchewan, Canada
1.866.378.0997
info@assiniboia.com

O lidech a hřebících...

Smáli se, že rezaví,
starý hřebík co stál,
zabodnut v plotu a neví,
že tys opodál...
Byl maličký a
chyběla mu hlavička.
Je jediný, co přežil
byla z něj lavička...
Když lidé a hřebíky
nezačnou mluvit.
O věcech od píky
mohou i slzu skulit...
Poslední hřebík
a jeho vzkaz.
Pořádně, pořádně
dělej vše, co máš...

Kdo z nás
 i když bez díků,
poslouchá hlas,
třebas rezavého hřebíku?

Když jde ruka ruce vstříc...

Když jdeš v noci spát
a ruka jde vstříc stisku...
Tak mužeš i dál hrát
teď prohrál jsi ji v risku...

Tvá dlaň mě uchopila
a hlasem znuděným...
Tohle přeci moje víla,
táhni se svým znamením...

Ta ruka co dala pryč mou
změnila v pohřební lopatu...
V tom co stalo jistotou,
sáhni na mrtvolu, bez citu...

Za co je ruka ruce blíž?
Za co je pravda odvěká?
Jak říct, že jde jen o to slyš,
vždyť dva dělají člověka...

Jak sdělit, že tvé odmítnutí
je pohlazení mojí duše,
kartáčem ocelovým
co nezní nežli suše...

Když jde ruka ruce vstříc
zkus sdělit, že tvá duše...
Chce z lásky jenom nic
a srdce moje, pak líp kluše...

MZ

Za mými vraty...

...Za mými vraty mne nepozná ani tisíc mudrců.
Neviditelná zůstala krása mé zahrady.

Proč bych měl hledat stopy patriarchů ve vánku na obloze, když mohu jít na trh a pít rýžové víno?

Navečer se s holí v ruce, opilý vracím domů.

Bezcílně se toulám po krčmách a tržištích,
ale na každém, s kým hovořím, ulpívá lesk nebe...
(Deset obrazů krocení býka)

Pořádek...

„Abychom udělali pořádek ve světě,
musíme nejdříve udělat pořádek v národě;
abychom udělali pořádek v národě,
musíme nejdříve udělat pořádek v rodině;
abychom udělali pořádek v rodině,
musíme nejdříve rozvíjet svůj osobní život;
musíme udělat pořádek ve svém srdci.“

Confucius

Čisté básně...

Co dělá duše v koupelně?

když odjíždíš a vracíš se.

Tak to tě má duše koupe mě.

A smývá mě, když snažím se.

Smažím se nad pánví vroucích smyšlenek.

Co vrací se zas a znova.

Jsem pořád princ bezzemek

a ty jsi moje bosanova?

A tak umyl jsem se zase

a vypadám zas krásně...

Stekly vanou černé saze

a mám zase chuť, psát básně.

pro Janu

Šaty...

BYL NEJDŘÍVE MILÝ, PAK VÍTĚZNÝ.
KDYŽ OBLÉKLA JSI ŠATY PRINCEZNY.
ÚSMĚV CO OZDOBIL, VYPADAL ODHODLANĚ.
OČIMA UCHOPIL A ŠATY - HR NA NĚ.
VÝSTŘIH A VLASY, NÍZKÁ JE HLADINA.
HORMONŮ KRÁSY, ŽENA JE PŘÍČINA.
ÚLEVA ZÁSAH, KABINKA OTVÍRÁ.
NAŠLA SE KRÁSA, VÝMĚNA ZAČÍNÁ.
JAK SE DNES DAŘÍ A ŠTĚSTÍ SKLOUZNE.
POD ŠATY A MAŘÍ SEN PO NĚMŽ HLOUPNEŠ.
ZROZENÁ TY A KDE JE PŘÍČINA?
ZKUS ŠATY, ZAS JEDNA ZMĚNA ZAČÍNÁ.

Michal Zachar
.....................................................................................................................................na základě zkušeností z praxe imagemakera

Život je krásná duha...

Život je krátká duha,
když jdeš a nevíš kam.
A někdy taky jde dost ztuha
ejhle, stojíš u nebeských bran.
Víš, jak se množí červy?
Opravdu znáš pravdu, atomy?
A uvnitř máš jen svoje nervy
a pevné tělo na hromy.
Jsi zaujat svou formou
a když se ozve - čoveče?
Tak TY jsi normou
a jen tak s někým nepečeš.
Život je krásná duha
a trvá věčně docela.
Ale když hraješ dobrodruha?
Jsme rasa, co je dospělá?

MZ

Chyba tisku...

Když utíkáš pohledem,

z vlaku ven na koleje,

tak přeješ si být medvědem

a obejmout vše kolem jen...

A obejmutí medvědí,

to není ledasjaký.

Dokážeš sebrat v sobě,

zemi, vodu, mraky?

Síla s níž sbíráš,

vše co je třeba k stisku,

a klidně rozebíráš to,

že nechceš najít chybu tisku...

MZ

Tomášovi za přání k narozeninám...

Jak říci vám, že láska je hned tam a hned zas tady?
Jak jsem rád, že můžu říct, že mám kamarády?
Jsou dny, kdy láska není a kde je vaše pochopení?
Je krátké jako lžička jmění co se rychle v popel změní...

Jenom dotek slov může změnit kluka v muže.

Jsou slova co ani pečená - a nic už nepomůže.

Těch slov je jenom pár, sázka?

Třeba, díky - hřeje mě tvá láska!

96% MZ

Žena je...na motivy LOST HIGWAY

Žena je nepopsaný list.

Žena je miska jahod.

Co se mi nechce nechat sníst

a užít si tak spoustu lahod...


Žena je jablkem.

Žena je klíč.

Pro mě jen oves s obrokem

já jsem kůň, ona je kočí, fič...


Žena je výzva.

Žena je smích.

Ta stará bolestivá jizva,

co nejde dát teď pryč.


Žena je smysl.

Žena je dům.

Když máš svůj úmysl,

tak nechoď přes rozum...


Žena je klid.

Žena je květina.

S ženou vše končí

a vše začíná.

........................................

Štěstí je duet...

Co je štěstí? Tanec bytí?

Vážka světlem zlatá?

Vnímání všeho co se třpytí?

Tvá ruka, ňadra boubelatá?

Štěstí jsou osamělá jitra,

když vidíš plachou vážku,

nad vodní hladinou

a nenarazíš na překážku.

Štěstí jsou olivy v taverně,

když tančíš, je mi nádherně.

Udělat štastným může růže.

A nemusí být z Jericha.

Stačí dovolit si být a štastný

a třebas tančit do ticha...

MZ

Cesta zpěje do lásky...

Cesta lásky je spletitá.

Pro tebe, pro mne, život tu cupitá...

Avšak to, že je tak klikatá,

dělá ji vzácnou a jedinečnou.

Kdo tvoří svůj život v přímých linkách?

Ten to má nalinkovaný!

Ale z notové osnovy dělá symfonii života,

to vše co nás osloví, houslový klíč a noty.

A kdo tohle nepochopí?

Štěstí není závislé na někom, kdo je s námi.

Je zde v nás, vpředu i za vámi...

Udělat se štastným nemůže vás žádný člověk nebo věc,

zkoušíš se rozmluvit a řící miluji, tě přec?

Možná stačí říct si, že když jsme se potkali, vyrostlo nám štěstí.

A je jedno jestli pod borovicí nebo na náměstí...

Královna života...

Královno života, když jsem byl malý, říkal jsem mami.
To slovo jen klokotá a víš, že je pravý...
Když život dáš, slyšet je křik, malý neřekls dík.
Velký se polekáš, slovo stalo se - mžik...
Kolikrát v životě potkáš tu plyš? A řekla jen víš?
A bylo jsi na světě, maličký, slovo co stalo se tělem...

MZ

Dobrou moc...

Dobrou moc jsem slyšel poprvé.
Byla to duše co vyšla bez krve.
A zrodila se sama v novém těle.
Byla tu sama bez přítele.

Hledala svou podstatu, své ukotvení.
Ve dveřích bez pantů a bez moci nic není...

Nejdou otevřít tam a ani zpátky.
Nevíš, jdeš do války či do pohádky?
Nevědomí je to, co hledá dveře.
A když otevřeš, bude to láska k Janě, Mirce, Věře?

K Františkovi? Kdo ví?

Hledala svou podstatu, své ukotvení.
Ve dveřích bez pantů a bez moci nic není...

Haleluja, jsou stovky dveří co můžeš prohlédnout.
Kde všude hledáš lásku? Každý, každičký kout.
Můžeš se uběhat a můžeš jen tak plout.
Jediné co musíš, pro to abys uviděl ji, je rozhodnout...

MZ

http://www.youtube.com/watch?v=T2NEU6Xf7lM

Dračí dech...

Jak málo stačí?
K tomu, by člověk vzniknul.
On vzal dech dračí...
A bál se, aby nezaniknul.

Jak často berem do ruky.
Ty druhé ruce druhých?
Jak slyšíme své dozvuky?
A vnímáme své pruhy...

Když díváme se do dlaní
a zas a znova na ně...
Kdo znás je drak, kdo paní?
A kdo je člověk odhodlaně?

Kdy stisky rukou přesvědčí
a stisknem si i dlaně?
Až budem drakem člověčím
a člověk s dechem saně...


MZ

.....................................................

dračí paní, pro možná krásné chvíle, co věnovat chci jednou nějaké víle...

Jsi?

Jsi sladká tráva na slunci.
Jsi moře skvrnek na pulci.
Jsi bílý květ a louka k tomu.
Jsi cesta, co chtěla svést až domů.
Jsi lampa, co se sama plní.
Jsi samba, co se jen tak vlní.
Jsi pečeť rodu Šalamouna.
Tak buď ráda, že tu JSI... a nebuď za lemouna.

MZ

Srdce dáváš široké...

Když srdce dáváš široké,
a nikdo neví, že jsi sám.
Tak sbohem bud ty Godote,
kdo uviděl jsi, že ho mám.

To srdce není z perníku,
chutná však možná líp.
Zaskočí za tebou až z Blaníku,
zpráva, žes dobyl horu Říp.

Když dáváš srdce široké,
tak věříš i na člověka.
Ten, kdo je bláznem v nicotě,
tak ví, že cesta je daleká.

A vede-li z Blaníku či z Řípu,
tam do udolí plné konvalin
musíš mít srdce, rozum, pípu,
abys moh čepovat svůj stín...

MZ

No comment...

Dobrý den, zasílám Vám fotografie z předkola
Mistrovství republiky v make-upu.

Umístil jsem se na 4. místě z 18 soutěžících
a postupuji v září do finále.

Stále čerpám z vaší výuky.

S pozdravem

Marek Pala

Myšlenka - Hamho Kihwa

Snažší je přeměnit hory v rovinu

a naplnit moře

než uspokojit lidské srdce.

Dám ti však radu:

ať se díváš na trnité houští

nebo na květ broskvoně,

věz, že před tvýma očima

není ani zrnko prachu.

-----------------------------------

Hamho Kihwa (1376 Čchungdzu - 1433 klášter Pongamsa)

usiloval celý život o pochopení mezi budhismem a konfucianismem...

Kameny a vody v potoce - Tchego Pou + MZ

Jedno uplývá a druhé trvá.

Jedno mlčí a druhé hučí.

Kam se to vrací se zalykavým nářkem?

Myslím, že na daleké nebe.

To zná jen jedinou barvu.

Tebe.

---------------------------

Tchego Pou - korejský zenový mistr
(1301 Hongdžu - 1382 poustevna Sosoram)

Čekání na prince...

Čekáš-li na prince, užívej života!

zastav se pohlaď se, nebuď si despota...

Čekáš-li na prince, měj rakev a trpaslíky,

měj vždycky po ruce, to abys řekla díky...

Čekáš-li na prince, můžeš i zbohatnout,

ruku máš na klice dveří co můžeš odemknout...

MZ

Získat ten pocit...

Pamatovat pocit!

Poskytnout pomoc.

Připravit na cit?

Překonat nemoc.

A mít se pořád rád...

Zachovat kredit?

Zaměřit tak moc.

Zase být hobbit!

Zaskočit noc.

A získat si lásku na pořád...

MZ

Noční Praha 8.6.2008 / 8 - 8 - 8

Něco málo fotek z mých toulek noční Prahou.

Po kliknutí se dostanete na fotogalerii...