čtvrtek 25. února 2010

Modlitba

Foto: Petr Bokvaj
jak stoupáš mi do srdce
a to jde do komor tvých
já pronikám dál prudce
dávám ti do dlaní smích
tak, jak jdou naše přání
a taky pohlazení z cest
budujeme si život dlaní
květ, co má stále kvést
někdy se bojím, já bloud
jen tak dotýkat se lásky
a stačí přeci pohlédnout
do tvé tváře bez otázky
zrcadlíš mi něžnost věků
tu, co poztráceli andělé
vím, směješ se, že kvetu
i když to říkám nesměle
tak modlím se tu k bohu
co dal mi tebe za děvu
a láskou si už nepomohu
z nejkrásnějších úsměvů
jak klesáš do mě celá
a v bytí odráží se: křič!
od srdce k srdci jsi chtěla
být tím, kdo pozná klíč

Michal Zachar
...................................
Den má 86400 vteřin. Tedy 86400 okamžiků.
Proč lidé, kteří nemají čas, obvykle udělají tak málo lásky?
Nerozumějí okamžikům.


Anar'alah


a zářící oči jako den
z toho, že jsem byl
tvým pohledem
co pochopil
ústy tvých slov říci
o malé pranaději
ty klamajícím
čaroději
ruka je lásky vánek
na srdci snícím
klidný spánek
hledajícím

Michal Zachar
.......................................
Nejlepší cesta ven vede vždycky skrz.




úterý 23. února 2010

Jen tak





jen tak
šla dál
duše osamělá
jen tak 
jsem spal
a byla nedospělá

jen tak
střípky sklíček
odrážejí moji tmu
jen tak 
malý flíček
lží ve výtahu snů

jen tak 
uspořádat svět
co rozbila jsi navždy
jen tak
hloupě vpřed
to přeci umí každý

jen tak
skla střípků
kloužou po papíru
jen tak
do tvých vtípků
někdo udělá si díru

jen tak 
zrcadlením
někdo ponese
jen tak
světlem denním
se lepí naše obsese

jen tak
mám pohlazení
mimo dané pořadí
jen tak
znesvěcení
střípku - lásky nářadí

Michal Zachar
..........................................
Víte, co je horší než být slepý?
Mít v pořádku zrak a nevidět.

Pro oči...

pondělí 22. února 2010

Jestli by jsem mohl být, tam kde jsi ty...


když přenášíš srdce
z těla zase do těla
a líbáš tak prudce
volám svého anděla
pak přenáším svoje
a zase budeš mou
nestačí shodit zbroje
světlem ti oči žhnou
mohl by být zázrak
v tom našem chvění
žes nepřišla o zrak
natož pak o brnění
shazujeme masky
jak daňci lopaty
život přináší lásky
a šlape nám na paty

Michal Zachar
------------------------
 Nezáleží tolik na tom, kolik máme, ale jak si to užíváme.

neděle 21. února 2010

Exil


někdy jsou slova 
jak kapky deště
pršíš je znova
neptáš se, ještě?

smývajíc dopadnou
ze skla tvé splíny
sem tam i popadnou
chuť být někdo jiný

proud vody sílí
a proniká vším
vždy a nejen chvíli
chtěl jsem být tvým

když srdce vykážeš
z krytu mého těla
nevím, co ukážeš?
jsi má, tos nevěděla?

Michal Zachar
.....................................
Někdy i jemné kapky deště ničí zvukem hromu.

sobota 20. února 2010

Podzim z jara


podzim svítá
přes mlhy opar
město tě vítá
první polotovar

jarními paprsky
prosvítíš zdi
uzdravíš malosti
to slunce smí

vybírej pohledy
a třeba přes keře
snovými náhledy
vyklouzni za dveře

Michal Zachar
---------------------------------
Stejně obtížné jako odstranění olejové skvrny
 z bavlněných šatů je obtížné i odstranění nenasytné
touhy po věci, kterou člověk chce
.


S tebou, bez tebe...



co vidíme očima?
když se zadíváme?
jsi má pavučina
vlákno odmítavé

to, co je správné
uvidíme srdcem
nečekej v čekárně
buď svým hercem

a tak zpívají oči
do slz krůpěje
protože ty skočí
myšlenka ta nehřeje

Michal Zachar
.......................................

Poprvé blues


chceš vzlykat
když nesmělé
jdou odpykat
krásou veselé

krásnou věc
poznáváme jen
po hmatu přec
tma s pokojem

jak vypadáš
když už skoro
tě prodal Jidáš
zašeptáš pozor

jsem bledý
když halím
tělo zavřený
svíčku spálím

Michal Zachar
..........................................
Ti, kteří jsou proti vašim myšlenkám jsou nejvíce ti,
kterým vaše myšlenky naruší jejich klid.



Mene tekel


ruka chvějící se
píše na stěnách
a my smějící se
vídáváme v snách

jak měsíc svítí
a to slunce pálí
natrháme si kvítí
aniž by se ptali

ruce naše mající
se zdržet pekel
a rány tiše tající
píšou mene tekel

Michal Zachar
........................................
mené tekel ú-parsín - věštecká slova, která při hostině Belšasara napsaly prsty lidské ruky na zeď paláce a jež nikdo kromě Daniela (Da 5,25-28) nedokázal přečíst, natožpak vyložit (Da 5,5 - 8). Výklad hádankovitého nápisu musí vycházet z toho, že původní podoba měla jen souhlásky a žádné samohlásky (biblická hebrejština). Proto je lze číst jednak jako podstatná jména mine - šekel - půlšekel (váhy), jejichž klesající hodnota měla symbolizovat tři poslední babylónské krále, jednak jako slovesa (jak to udělal Daniel), vztahující se na Belšasara. V posledním slově hádanky "parsín" (peres) mohla být navíc obsažena narážka (slovní hříčka) na "Peršany", kteří (srv. Da 6,1, kde jsou označení za "Médy") tu převzali moc po Belšasarovi. Motiv tajemného písma na zdi posloužil autorovi biblického spisu k tomu, aby (podobně jako v jiných věštbách) sdělil Boží vůli.

Obouvám


Jsou noci osamělé.
Co přinášejí mráz.
A tvé boty ovdovělé.
Chtějí se nazout zas.

Jsou dny v mžiku.
Někam odkutálené.
Letíme v tom smyku.
Než nás čas dožene.

A můžeme chtít.
Začít zase znova.
Že stačí jenom být.
Tak obouvám se znova.


Michal Zachar
.........................................
Nežli se obujeme do bot svých starých návyků,
je někdy dobré podívat se zda-li nejsou
příliš sešmajdané či nepotřebují nově podrazit...


Když není


když všechno
změříme a taky
naprogramujeme

zbude jen techno
seberte saky paky
my jenom negujeme

když není vše
co je kolem láska
a místo pro svobodu

bude jenom zle
kost v těle praská
a řeka hledá vodu

spolu kráčíme
jsme spolu rádi
a chceme se znát

druhého si vážíme
víme, že cukr sladí
a umíme si i hrát

není chvíle jistá
ani, co bude zítra
tu nelze prostě znát

známe už svá místa
tak naše životní jitra
ti chci dát a milovat

Michal Zachar
..............................................


pátek 19. února 2010

Čí je bolest?


bolesti plná
a taky oroduješ
 v nás roste vlna
toho, co potřebuješ

stmívání těla
co vzešlo dál
jak jsi to chtěla?
že stojím opodál?

zalykám zvuk
plný beznaděje
nevnímám hluk
tam, kde děje

bolest je znamení
přerod i láska
tu něco zkamení
sem tam i praská

slyšíme dostatečně?
když zvěstuješ vizi?
možná i přebytečně
je přeci cizí...

Michal Zachar
.........................................


Věčně budeme žít jen těmi okamžiky,
které jsme
prožili během svého pozemského putování
v lásce.


Nevěřte očím


nevěřte svým očím
když uchopíte lásku?
ještě se stočím
odlesk na oblázku

ležím si tu docela
nahý a jen se dívám
jestli si to chtěla
v dlani ti splývám

kdo někdy vzplál
paprskem svítání
čím jsem se stal
vzal jsem tě do dlaní

Michal Zachar
-----------------------
Dominice

Milovat znamená povolávat k životu.
Ti, kdo nás milují, probouzejí nás odpovídající lásku,
pramen života.


pondělí 15. února 2010

Chybíš mi...


chybí mi dotyk tvého těla
ani nevím jestli jsi to chtěla
chybí mi dotyk tvých očí
a když se kolem nohou točí
chybíš mi celou svojí silou
až k západu vycházející vílou
chybíš mi s vlasy slunečními
co odehráli svit až do hlubiny
chybíš mi po ránu houpající
a večerem jen vlna spěchající
chybíš mi touhou po napětí
ty, co jsi klidná hned vzápětí
chybíš mi moře, mám tě rád
chvěju se, chci tě zas objímat

Michal Zachar
..................................

MOŘE - nekonečná energie, pocit volnosti, ta hloubka poznání.

Většina z nás ho má ráda, dodává nám energii, splňuje pro nás představu romantiky, poznání, pestrosti, adrenalinu. Je silné a taky velmi nebezpečné. Učíme se v něm plavat a když je nám dáno - spatříme občas i mořského koníka, sasanku, barevné a vzácné korály. Také se naučíme rozpoznávat zákeřnou krásu jedovatého perutýna. Ale bez sebemenšího větru, bez jediné bouře a kolize se můžeme pomalu topit a ztrácet v hlubinách.

Myslím si že i moře potřebuje svůj břeh, pláž, ostré a tvrdé útesy, aby si mohlo uvědomit při zpětném pohledu, při odlivu svoji velikost a nespoutanost závratnou šíři a sílu, kterou má díky svým pevninám, ostrůvkům a přístavům.

sobota 13. února 2010

Kdy, když ne teď...


zrození dokonalým
nedokonavost zebe
ač nejsem malým
chci blízkost sebe

a bojím se tmy
obzvláště za dne
copak se vůbec smí
čekat až spadne?

můžeme za život
uvidět padat sen
hvězdám lodivod
už zase svítá den

zrozenci světla
vábíme jen tmu
že by se spletla
spermie božích snů?

i já tak čekám?
na hvězdu padající
možná, že raděj sám
než čekání čekajících

Michal Zachar
...........................................
A je-li náš život krátký,
je potřeba využít každou minutu,
aby platila za celé století.




pátek 12. února 2010

Good heart





spokojené oči,
do kterých se,
můžeš podívat,
kolem se točí,
světe div se,
láska napořád...

Michal Zachar
.........................................................
Andymu Sukopovi pro jeho ruce i srdce


středa 10. února 2010

Beneath a Phrygian Sky


v proudu dnů
kdy překračuješ stíny
dál svých snů
víš, že jsi prostě jiný?

a jak často 
se vystavuješ životu
a jen za sto?
krát tisíc v nicotu?

slyšet ve zvoncích
čekáš na znamení síly
až přechází smích
hledíš-li na tanec víly

Michal Zachar
...........................................
Problém spočívá v tom,
že se až příliš mnoho lidí
pokouší být někým jiným
místo toho, aby byli sami sebou...