Dobrou noc

dobrou noc všem snům

ať se ti zdají krásně

když odlétají k nebesům

ať zůstávají jasné

dobrou noc pohledům

co budou s nimi

stoupat k pokojům

anděly obydlenými

dobrou noc dotykům

co posilují touhy

až ztichne tenhle dům

na okamžik pouhý

dobrou noc životu

a utichá vlastně i on?

a dojdeme až k plotu

nespat? ani za milión!

Michal Zachar

..................................................

Modlitba

Foto: Petr Bokvaj

jak stoupáš mi do srdce

a to jde do komor tvých

já pronikám dál prudce

dávám ti do dlaní smích

tak, jak jdou naše přání

a taky pohlazení z cest

budujeme si život dlaní

květ, co má stále kvést

někdy se bojím, já bloud

jen tak dotýkat se lásky

a stačí přeci pohlédnout

do tvé tváře bez otázky

zrcadlíš mi něžnost věků

tu, co poztráceli andělé

vím, směješ se, že kvetu

i když to říkám nesměle

tak modlím se tu k bohu

co dal mi tebe za děvu

a láskou si už nepomohu

z nejkrásnějších úsměvů
jak klesáš do mě celá
a v bytí odráží se: křič!
od srdce k srdci jsi chtěla
být tím, kdo pozná klíč

Michal Zachar

...................................
Den má 86400 vteřin. Tedy 86400 okamžiků.
Proč lidé, kteří nemají čas, obvykle udělají tak málo lásky?
Nerozumějí okamžikům.

Anar'alah

a zářící oči jako den

z toho, že jsem byl

tvým pohledem

co pochopil

ústy tvých slov říci

o malé pranaději

ty klamajícím

čaroději

ruka je lásky vánek

na srdci snícím

klidný spánek

hledajícím

Michal Zachar

.......................................

Nejlepší cesta ven vede vždycky skrz.

Jen tak

jen tak

šla dál

duše osamělá

jen tak 

jsem spal

a byla nedospělá

jen tak

střípky sklíček

odrážejí moji tmu

jen tak 

malý flíček

lží ve výtahu snů

jen tak 

uspořádat svět

co rozbila jsi navždy

jen tak

hloupě vpřed

to přeci umí každý

jen tak

skla střípků

kloužou po papíru

jen tak

do tvých vtípků

někdo udělá si díru

jen tak 

zrcadlením

někdo ponese

jen tak

světlem denním

se lepí naše obsese

jen tak

mám pohlazení

mimo dané pořadí

jen tak

znesvěcení

střípku - lásky nářadí

Michal Zachar

..........................................

Víte, co je horší než být slepý?
Mít v pořádku zrak a nevidět.
Pro oči...

Jestli by jsem mohl být, tam kde jsi ty...

když přenášíš srdce

z těla zase do těla

a líbáš tak prudce

volám svého anděla

pak přenáším svoje

a zase budeš mou

nestačí shodit zbroje

světlem ti oči žhnou

mohl by být zázrak

v tom našem chvění

žes nepřišla o zrak

natož pak o brnění

shazujeme masky

jak daňci lopaty

život přináší lásky

a šlape nám na paty

Michal Zachar

------------------------

 Nezáleží tolik na tom, kolik máme, ale jak si to užíváme.

Exil

někdy jsou slova 

jak kapky deště

pršíš je znova

neptáš se, ještě?

smývajíc dopadnou

ze skla tvé splíny

sem tam i popadnou

chuť být někdo jiný

proud vody sílí

a proniká vším

vždy a nejen chvíli

chtěl jsem být tvým

když srdce vykážeš

z krytu mého těla

nevím, co ukážeš?

jsi má, tos nevěděla?

Michal Zachar

.....................................

Někdy i jemné kapky deště ničí zvukem hromu.

Podzim z jara

podzim svítá

přes mlhy opar

město tě vítá

první polotovar

jarními paprsky

prosvítíš zdi

uzdravíš malosti

to slunce smí

vybírej pohledy

a třeba přes keře

snovými náhledy

vyklouzni za dveře

Michal Zachar

---------------------------------

Stejně obtížné jako odstranění olejové skvrny
 z bavlněných šatů je obtížné i odstranění nenasytné
touhy po věci, kterou člověk chce.

photo k básni : Petr Bokvaj

S tebou, bez tebe...

co vidíme očima?

když se zadíváme?

jsi má pavučina

vlákno odmítavé

to, co je správné

uvidíme srdcem

nečekej v čekárně

buď svým hercem

a tak zpívají oči

do slz krůpěje

protože ty skočí

myšlenka ta nehřeje

Michal Zachar

.......................................

Poprvé blues

chceš vzlykat

když nesmělé

jdou odpykat

krásou veselé

krásnou věc

poznáváme jen

po hmatu přec

tma s pokojem

jak vypadáš

když už skoro

tě prodal Jidáš

zašeptáš pozor

jsem bledý

když halím

tělo zavřený

svíčku spálím

Michal Zachar

..........................................

Ti, kteří jsou proti vašim myšlenkám jsou nejvíce ti,
kterým vaše myšlenky naruší jejich klid.

Mene tekel

ruka chvějící se

píše na stěnách

a my smějící se

vídáváme v snách

jak měsíc svítí

a to slunce pálí

natrháme si kvítí

aniž by se ptali

ruce naše mající

se zdržet pekel

a rány tiše tající

píšou mene tekel

Michal Zachar

........................................

mené tekel ú-parsín - věštecká slova, která při hostině Belšasara napsaly prsty lidské ruky na zeď paláce a jež nikdo kromě Daniela (Da 5,25-28) nedokázal přečíst, natožpak vyložit (Da 5,5 - 8). Výklad hádankovitého nápisu musí vycházet z toho, že původní podoba měla jen souhlásky a žádné samohlásky (biblická hebrejština). Proto je lze číst jednak jako podstatná jména mine - šekel - půlšekel (váhy), jejichž klesající hodnota měla symbolizovat tři poslední babylónské krále, jednak jako slovesa (jak to udělal Daniel), vztahující se na Belšasara. V posledním slově hádanky "parsín" (peres) mohla být navíc obsažena narážka (slovní hříčka) na "Peršany", kteří (srv. Da 6,1, kde jsou označení za "Médy") tu převzali moc po Belšasarovi. Motiv tajemného písma na zdi posloužil autorovi biblického spisu k tomu, aby (podobně jako v jiných věštbách) sdělil Boží vůli.

Obouvám

Jsou noci osamělé.

Co přinášejí mráz.

A tvé boty ovdovělé.

Chtějí se nazout zas.

Jsou dny v mžiku.

Někam odkutálené.

Letíme v tom smyku.

Než nás čas dožene.

A můžeme chtít.

Začít zase znova.

Že stačí jenom být.

Tak obouvám se znova.


Michal Zachar
.........................................
Nežli se obujeme do bot svých starých návyků,
je někdy dobré podívat se zda-li nejsou
příliš sešmajdané či nepotřebují nově podrazit...

Když není

když všechno

změříme a taky

naprogramujeme

zbude jen techno

seberte saky paky

my jenom negujeme

když není vše

co je kolem láska

a místo pro svobodu

bude jenom zle

kost v těle praská

a řeka hledá vodu

spolu kráčíme

jsme spolu rádi

a chceme se znát

druhého si vážíme

víme, že cukr sladí

a umíme si i hrát

není chvíle jistá

ani, co bude zítra

tu nelze prostě znát

známe už svá místa

tak naše životní jitra

ti chci dát a milovat

Michal Zachar

..............................................

Čí je bolest?

bolesti plná

a taky oroduješ

 v nás roste vlna

toho, co potřebuješ

stmívání těla

co vzešlo dál

jak jsi to chtěla?

že stojím opodál?

zalykám zvuk

plný beznaděje

nevnímám hluk

tam, kde děje

bolest je znamení

přerod i láska

tu něco zkamení

sem tam i praská

slyšíme dostatečně?

když zvěstuješ vizi?

možná i přebytečně

je přeci cizí...

Michal Zachar

.........................................

Věčně budeme žít jen těmi okamžiky,
které jsme
prožili během svého pozemského putování
v lásce.

Nevěřte očím

nevěřte svým očím

když uchopíte lásku?

ještě se stočím

odlesk na oblázku

ležím si tu docela

nahý a jen se dívám

jestli si to chtěla

v dlani ti splývám

kdo někdy vzplál

paprskem svítání

čím jsem se stal

vzal jsem tě do dlaní

Michal Zachar

-----------------------

Dominice

Milovat znamená povolávat k životu.
Ti, kdo nás milují, probouzejí nás odpovídající lásku,
pramen života.

Chybíš mi...

chybí mi dotyk tvého těla

ani nevím jestli jsi to chtěla

chybí mi dotyk tvých očí

a když se kolem nohou točí

chybíš mi celou svojí silou

až k západu vycházející vílou

chybíš mi s vlasy slunečními

co odehráli svit až do hlubiny

chybíš mi po ránu houpající

a večerem jen vlna spěchající

chybíš mi touhou po napětí

ty, co jsi klidná hned vzápětí

chybíš mi moře, mám tě rád

chvěju se, chci tě zas objímat

Michal Zachar

..................................

MOŘE - nekonečná energie, pocit volnosti, ta hloubka poznání.

Většina z nás ho má ráda, dodává nám energii, splňuje pro nás představu romantiky, poznání, pestrosti, adrenalinu. Je silné a taky velmi nebezpečné. Učíme se v něm plavat a když je nám dáno - spatříme občas i mořského koníka, sasanku, barevné a vzácné korály. Také se naučíme rozpoznávat zákeřnou krásu jedovatého perutýna. Ale bez sebemenšího větru, bez jediné bouře a kolize se můžeme pomalu topit a ztrácet v hlubinách.

Myslím si že i moře potřebuje svůj břeh, pláž, ostré a tvrdé útesy, aby si mohlo uvědomit při zpětném pohledu, při odlivu svoji velikost a nespoutanost závratnou šíři a sílu, kterou má díky svým pevninám, ostrůvkům a přístavům.

Kdy, když ne teď...

zrození dokonalým

nedokonavost zebe

ač nejsem malým

chci blízkost sebe

a bojím se tmy

obzvláště za dne

copak se vůbec smí

čekat až spadne?

můžeme za život

uvidět padat sen

hvězdám lodivod

už zase svítá den

zrozenci světla

vábíme jen tmu

že by se spletla

spermie božích snů?

i já tak čekám?

na hvězdu padající

možná, že raděj sám

než čekání čekajících

Michal Zachar

...........................................

A je-li náš život krátký,

je potřeba využít každou minutu,

aby platila za celé století.

foto: Petr Bokvaj