pátek 23. dubna 2010

Fly II.


díky za krásné květy
i když kamenné
pronikající světy
záblesk plamene

návraty z výšek
k zdrojům zrození
mlčící smíšek
nad svým stvořením

spojit sílu nebe
zasadit do země
člověka pálí i zebe
tebe vedle mně

Michal Zachar
----------------------
Monice a Míše

Opravdová láska ukáže svou sílu tehdy, 
podaří-li se jí z dvou lidí, 
udělat tvora nebojícího se ani změn, ani neštěstí, 
ani rozloučení, ani nemoci, ani života a smrti.

Otázky X.


kladu své otázky
to do náručí vran
a odlétají do dálky
jako vše, co mám

i věc nepodstatná
smítko v oku hraje
změní krásu v úzko
že si nevidíme ráje

a hejno vran odlétá
s otázkou po potravě
možná jsem popleta
co nemá jasno právě

když nejsi schopná
uvidět za sebou sebe
je přeci vada drobná
že nevšimneš si nebe

Michal Zachar
...............................................
Až bude všechno vysloveno a nesčíslněkrát opakováno,
až se místa, která jsem navštívil, události, které jsem prožil 
a kroky, které jsem ušel, přetaví se ve vzdálené vzpomínky, 
pak nezůstane nic než čistá láska.

čtvrtek 22. dubna 2010

Volba


říkám si, jestli je potřeba
odvaha k tomu se ztratit
neměl by se bát nezbeda
mít chuť se zase vrátit

ztráty a zoufalství jsou
nástroje Boha pro nás
tak jako nám dny jdou
a odebírají nám náš čas

to, co je třeba se naučit
máme před sebou vše
jen dávat pozor, kam jít
aby nebylo zbytečně zle

nikdy se nestyď přijímat
vše, co život nabízí ti
všechny vína ochutnat
kdo poznal trpké, ten cítí

a to, že chce zas milovat
poznal, když se ráno holil
životu smysl ten chci dát
jen ten, jaký jsem si zvolil

Michal Zachar
..............................................

Smysl lásky je shoda duše a těla, nikoliv jejich stejnost.

úterý 20. dubna 2010

ODEMYKÁM



umění je smát, když se ti chce brečet
nevím, jak lkát bohu, i když neumím klečet
jak vyzpívat, co trápí srdce, když stojí
jen tak se usmívat, přijímáš přeci pod obojí
láska je vždy tvá nová zkušenost
nezáleží milujem-li jednou, nebo 10x  a dost
při tom procesu života a umírání
musíme vždy čelit novým situacím a jít za ní
energie z níž je stvořena je surovina
a z ní je celý vesmír, je to smysluplná psina
nedá se ovlivňovat a vede vše v nás
klíč k tajemství je v miluji tě, odemykám zas

Michal Zachar
.......................................................

Láska znamená obyčejně sdílet svět s někým dalším. S partnerem.
S tím, kdo je blízko vaší duše i vašeho těla.

neděle 18. dubna 2010

Vztahy


když vkládáš do očí smích
svým dětem jako náhradu
nevíš, jak udržet ho v nich
když rytíř ujel od hradu


po mostě, co váš žal udržel
přes příkop lásky vzbouřené
každý je takový, jaký chtěl
kdo přečte dílo plamenné?


popel uklizen a možná, že
zase někdo bude dobývat
srdce pláče, když neví, že
zas někdo řekne mám tě rád


hledání štěstí je důležitější
možná, že potřebujem lásku
když smysly bolestí plnější
dávají znovu náš život v sázku

Michal Zachar
...................................................

Srdce je zakletý anděl v těle.
Snad hledá zase jen anděla v jiném,
který by je vysvobodil.

Umýt si nohy...



nejasná a nezřetelná prázdnotu naplňuje
ostrý štít a srázy se v mlze ztrácí
tam, kde tvar i stín prostý neexistuje
na úpatí všech hor zázraků se vracím

klamem je vysvětlovat tajemství forem
a mluvit o jejich podstatě v nás
nevíme, kde začíná jeden svět norem
a kam druhý míří, spatřím ho zas ?

já sejdu z hor k potoku a umyju si nohy
vzhlédnu k nim a projasním si zrak
už nesním o světě slávy, jsa bez předlohy
co víc si ještě mohu Bože přát ?

Michal Zachar
..........................................................

To, co milujeme, je předmětem našeho nejhlubšího poznání.

The hunter (lovec)


proudící vody opouští moře bez něžných citů
i tyhle bíle mraky se vrací do údolí bezděky
jedno tělo přichází jako mraky a voda, jsi tu
jen oči se stále dívají - jak poprvé, tak navěky

Michal Zachar
.............................................

Naděje je loveckým psem beze stopy.

Fata morgána



objetí sevřených ran
tvá duše se točí
možnosti nových bran
jak dítě na kolotoči

a každý pohyb na pouti
života ubírá chvíli
a všem chybí dotknouti
člověku docházejí síly

umírá se dobře s dotykem
že vědomí neopouští
svá těla, která našla zem
vodu, co dávám pouštím

nic nedělám a proto dosahuji
zavírám dveře s dřímotem
na poušti písek s vodou plují
a já jsem zde zasazen

Michal Zachar
-------------------------------------
foto Jaroslav Zika

Nikoli tomu odpouštíme, 
koho milujeme, 
ale toho milujeme, 
komu odpouštíme.

Pohled


naše přátelství a jeho svět
je stvořen kvůli cestě a bude
nejen k osobním setkáním spět
pěstujeme jej vždy a všude


zítra ráno třeba opustíme dům
a dáme se každý jiným směrem
tak náš duch ční až k nebesům
mezi nosem a naším čelem

Michal Zachar
..........................................................
autor fotky

Lze se ubránit opilství ? Ano, pohledem na opilce.
Lze se ubránit lásce, pouhým pohledem na ni ?

pátek 16. dubna 2010

Death club


nikdy, nikdy nepolevit
i když daleko dojdeme 
zkoušky toho, co chtít
sny, co asi nechceme

během života si odpustit
třeba větru, že si fičí
můžeme mít řady chyb
nikdy tu, co nás zničí

prožívání je tvrdá hra
riziko chtít vše pochopit
vystoupat na vrchol z dna
stát se člověkem a být

žádné srdce, ale netrpělo
když se vydáš hledat sny
okamžik hledání a tvé čelo
je setkání s bohem prý...

Michal Zachar
............................................

Každé hledání začíná štěstím začátečníka.
A vždy končí zkouškou bojovníka.

čtvrtek 15. dubna 2010

From the inside...


chceš zápasit
dech porazit
vítr tě svádí
když hladí
modré oči
povyskočí
tvé srdce
jen prudce
skokem dnů
chytit do snů
pamětí zápas
chtěný trapas
ty ulpíváš dál
s vlkodlaky hrál
žárlivý cit
jen malá nit
na dně propasti
co tě nespasí
ale, co kdyby
malé pochyby
jedna sázka
co kdyby láska?

Michal Zachar
...........................................

Chtěl bych - neznamená nic.
Chci - to dělá divy.

Džbán


jestli nám chybí pohlazení?
co takhle vůle tělem hnout?
nebo mysl myslí, že nic není
se jen tak klidně rozhodnout?

kousek dál k pohlazení klíč
leží džbán, co opustil dlaň
když naplněn odešels pryč
ty smutná, křičelas zůstaň

ať smutky z vylitého džbánu
ty tady klidně všechny znič
snad je to lepší takhle k ránu
odemknout srdce a jít pryč

Michal Zachar
---------------------------------

Hodnota džbánu spočívá v prázdnotě uvnitř.

Naslouchat kolejím


kroky vedou věty rozvité
z úst do dějin zapomnění
jsou sklínky dávno rozlité
chuť, co tě navždy změní

nevšímám si rozlitého vína
to vsáklo dolů k pramenům
ani, čí to vlastně byla vina
můj pohled patří plamenům

co stvoří naše rozhodnutí
pohnout se zas o kus dál
na vedlejší koleji je pnutí
v dálce zas vlak zaklepal

Michal Zachar
.............................................
Petře

Radost vstupuje do našeho života,  
když máme co dělat, co milovat a v co doufat. 
Tady a teď.


úterý 13. dubna 2010

Parlay



mám jeden pokus životní
udělat jej smysluplným
šanci dává málo dní
možná jej prostě nenaplním
můžu se rozhodnout
co mému smysl dodá
věřit, že jde plout
že nakonec zbyde svoboda
a moje víra vyžaduje
a nezná pojem nemilý
otisky suše obdaruje
všechny duše obejmout ve chvíli
když dělat budem
to, co vždycky neveselí
až půjdem za osudem
dostanem jen to, co už jsme měli

Michal Zachar
...................................................
Adrianně

Vždyť ten lidský život je hra kostkami:
když nepadne ti, čeho bylo zapotřebí,
tož naprav uměním, co padlo náhodou.


pondělí 12. dubna 2010

Nenarozeným...


smích utichá ze rtů ponořených
bojující pěst sevřela se naposled
zpět do ticha krví znetvořených
vzhlédla k světlu, co přišlo hned

jak život v rukou nabíral dech
za co, k tomu poslednímu výkřiku
s důvěrou jsem vložil se v snech
k trvání krátkému, noži skeptiků

plačící třpyt hvězdných bran
já přijdu, zas někdy bude můj den
možná, že jsem nechtěným brán
a vaše láska zavolá moje sny sem

Michal Zachar
...........................................................

neděle 11. dubna 2010

Liquid princess


směrem k princeznám se mlha valí
měsíční prach usnul v korunách stromů
nás dva jen naše nahé paže halí
v místech, kde spouští staccato hromů

usínání v náručí je krásné a ani nebolí
míza pomalu stoupá od kořenů směrem ven
možná  jsme pohnuli tím soukolím
co bere tmu a spřádá z ní nejkrásnější sen

jen jak říci ti, že princezny už nejsou
asi se ztrácejí v tom hrozivém svitu měsíce
možná, že ženy zas až tolik nelžou
když vidím jich tu kolem mačkat se tisíce

a tak čekáte na prince, co nepřichází
a nás zatím milióny jenom nepatřičně leží
ta pověst sebrala chuť lovit v mlází
a možná, že život jen nám až tak nenáleží

Michal Zachar
----------------------------------------------------

Láska je něco, co žena touží prožívat,
aby se necítila tak sama v přítomnosti muže
a tak provinile, když s ním spí.


sobota 10. dubna 2010

Vespers (Večerní modlitba)


modlívám se hlavně navečer
když se už den připozdívá
nevím, co zbývá z pavích per
kterými nás kryje doba divá

a tak skáču zrakem mezi obrazy
na místa bojovníkům dávající
nečekám, že mě při tom zamrazí
v bezesných nocích svit čekající

chybuješ, co má i nemá smysl
a proto světlo svítí pořád dál
ptáš se, hledáš, co za úmysl
muže přinutí, aby zase vstal

ty stopy, co odešli před tebou
způsoby těch šedých stínů
necháváš dávno za sebou
hledáš-li důvod, nezahynu

Michal Zachar
----------------------------------------

Nejdůležitějším úkolem, který člověk v životě má,
je vnést světlo do svého života.

Volám


volám svého boha
nám všem zahálí
a nezadaný sluha
tu čeká zpovzdálí

ví z nás spíše žena
že kniha moudrých
je stále otevřená
na stránkách dobrých?

možná, že chceme
mít v rukou zdroj
a jak blázni jdeme
cestou pro pokoj

jak blázni hledáme
své vlastní životy
a to, co nedáme
tvoří naše golgoty

je rozdíl v nádobě
i v jejím obsahu
miluji tě v té podobě
neznajíc ještě dosahu

Michal Zachar
....................................................
Marii

Štěstí a neštěstí nepřicházejí samy, ale jen na zavolání.