úterý 15. února 2011

Rozhovor (Your house)


"Pojď dál", řekl Bůh. "Tak ty bys se mnou chtěl udělat interview?"
"Jestli máš čas," řekl jsem.
Bůh se usmál a odpověděl: "můj čas je věčnost, a proto je ho dost a na všechno. A co se mne vlastně chceš zeptat?"

"Co tě na lidech nejvíce překvapuje?"
Bůh odpověděl:
"Překvapuje mě, že žijí, jakoby neměli nikdy umřít, a že umírají, jakoby nikdy nežili..."

Bůh mě vzal za ruce a chvíli jsme mlčeli. 

Pak jsem se zeptal:
"Co bys chtěl jako rodič naučit své děti?"


Bůh se usmál a odpověděl:
"Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali.
Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají.
Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý bude souzen sám za sebe, ne v nějaké skupině lidí.
Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo potřebuje nejméně.
Chci, aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem, které milujeme, hluboká zranění, ale trvá mnoho let, než se taková zranění uzdraví.
Chci, aby se naučili odpouštět, avšak odpouštět skutkem.
Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit.
Chci, aby věděli, že za peníze si mohou koupit mnoho kromě lásky a štěstí.
Chci, aby poznali, že opravdový přítel je ten, kdo o nich všechno ví, a přesto je má rád.
Chci, aby poznali, že vždycky nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami musejí odpouštět."

Chvíli jsem tam seděl a těšil se z Boží přítomnosti. Pak jsem Bohu poděkoval, že si na mě udělal čas. Poděkoval jsem mu za všechno, co pro mě dělá. A Bůh odpověděl: "Kdykoli. Jsem tu 24 hodin denně. Jen se zeptej a já Ti odpovím."

Lidé zapomenou, co jste řekli. 
Lidé zapomenou, co jste udělali.
Ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili.

Andělé & Démoni (Angels & Demons)


andělé nebo démoni?
jsme si podle nálady?
utrhnout plody jabloní
jen tak z cizí zahrady?

a tvořím vlastně člověka?
kdo odpovídá za celek?
jaká je sláva odvěká?
a proč šeptám nesměle?

že jsem tě nikdy neztratil
když jsi si ani nevšimla
protože jsem nevlastnil
ani slzu, co byla prolita

spojenci dne či noci?
ta kapitulace není lehká
pravá láska je ve tvé moci
a může říct, jsem křehká

Michal Zachar
......................................................................................................
Pravda není zbraň, kterou bychom měli mlátit po hlavách lidi kolem sebe. Pravda dovoluje zvítězit každému z nás. Pravda je sjednocením všech názorů na současnou situaci. A vždy škodí, že si lidé neříkají pravdu do té míry, aby mohli DOSPĚT k plnému porozumění a k řešení. Dokud nezvítězí všichni kolem nás, není to ještě celá pravda.

Anně

pondělí 14. února 2011

Všechno, co potřebujete (All I Need)

obraz - autor Alice Vegrova

chci říkat slova
nejen bolavá
o radosti nová
co srdce vydává

vyplňující šrámy
jak na ochoze
mraky jdou sami
naproti po obloze

kamsi směřující
svou pozornost
já jsem vnímající
napořád a dost

chci si tady říkat
teď jdi a vytrvej
očima se zříkat
jako poprvé

Michal Zachar
...........................................................................................
Všichni, kdo stojí na obou stranách konfliktů, mají nějaké skryté pocity. Jestliže jsme ochotni zjistit, co vlastně skrýváme, co nechceme cítit, tvoříme pro sebe příležitost. A když projdeme ohně těchto pocitů, přirozeně se pohneme kupředu.

neděle 13. února 2011

Zlomený (Broken)



na obzoru kouř zmlžený
do oblak stoupající
klečící zlomený
a dávající

jen tvá malá panenka
zbyla nám z válek
bez klik okénka
a taky šálek

poslední bitva vzplála
a jsem mezi kameny
přeživší jen z mála
že by znamení?

zlomeným zůstávám
a všeho do času
co dostávám
svou spásu

Michal Zachar
.................................................................................................................
Problém je jenom znamení, že je mezi námi přerušeno spojení. A protože všechny dobré věci jsou obtížné a vzácné je lehké jej ztratit a těžké jej nalézt. Srdce totiž vždy kráčí po cestě, z níž nás rozum zrazuje.

Celou tu dobu (All this time)



z rozmaru ponoříme se
do vod plovoucích
dobrý bůh uvidí tě
a že jsi žádoucí

z rozmaru bolesti víme
nám žít láskou nejde
a tak ve dne spíme
co na tom sejde

z rozmaru strachu sil
tady si pokouříme
a taky bych i pil
třeba zabavíme

z rozmaru rozumu své mysli
štětcem děj každodenní
celou dobu jen závislí
v srdci to tak není

Michal Zachar
----------------------------------------------------------
Obětování se je skoro jako láska. Chybí v něm jen důležitý prvek. My sami. A protože obětovat se můžeme prostřednictvím role v níž nejsme my sami přítomni, platí že sice dáváme, ale nepřijímáme. Dáváme-li ve svém daru i sami sebe, je to dar z největších, neboť nám umožňuje také přijímat. Ale to tehdy, až když se dáš zcela beze zbytku.

Tajemství (Secrets)


touha je tajemství
co odkrývá i splín
bolest z panenství
že mi otevírá klín

někdy jsme objekty
na cestě svodu těla
v hloubi sebe vím
že jsem to chtěla

jak dávat se sama
a přitom bez obalu
co nás písmenama
píše nezpomaluj

sdělujem světu sex
facebookovou fotkou
kdo komu kam vlezl
a nedělám se krotkou

kouzelnou hůlkou
mávnu na pozdrav
jsem jednou půlkou
zralou bez poprav?

Michal Zachar
........................................................................................................
Sexuální touha je někdy jen zástěrkou naší bolesti. Když někoho přilákáme, aby s námi prožil sex, nemusíme se touto bolestí zabývat. Je dobré se podívat, co se skrývá za naší sexuální energií. Protože teprve když se osvobodíme od své bolesti, můžeme získat nazpět svou skutečnou přitažlivost.

sobota 12. února 2011

Dobrý život (Good life)



krásný den nám přináší
úsměvy slunce s políbením
paprsků, co do té naší
návštěvy života přikořením

jsme zajatci spouští snů
o tom, jak žít s sebou
máme padací most k dnům
a úsměv jde samosebou

stačí jen okamžik radosti
a nehledat roznětky
výbušných směsí ne zralosti
postrádajících zápletky

možná, že úsměv stane se mou
záchranou jít na brzdu
bomba i roznětka, kde vždy jsou
 jen otisky našich prstů

Michal Zachar
............................................................................
Jestliže se obětujeme, jde o zátaras na naší cestě k vyšší rovině života jak ve vztahu, tak v profesi. Jsme-li ochotni sebe sami vložit do hry, vytvořit si svůj prostor, kde můžeme dýchat a žít, dá nám to více odvahy vykročit do budoucnosti a vstříc úspěchům života. 

Kateřině

pátek 11. února 2011

Odpadnout (Fall away)


zase padla clona
a objektiv mlčí
necvaká znova
a ticho si srší
máš chvíli klid
a promýšlíš život
kam vlastně jít
a bude to pivo
radost z nečekaných
okamžiků splynutí
na jazyku slaných
v duši bodnutí
dáváme sami sebe
do všeho kolem
odpadnout z nebe
seslaných uniforem
i my je oblékli si
závoje zahalující
objektiv umínil si
pravdu odhalující
a tak tu nazí
i když oblečení
blázníme až mrazí
radostí rozdivočení
umění je síla krás
když všeho dost
jen láskou v nás
vzniká skvost

Michal Zachar
---------------------------------------------------------
Když jsme s nějakým člověkem, ale neradujeme se z něj ani ze sebe, obětujeme se - jde o protiklad dávání. Pokud se z někoho neradujeme, důvodem je, že mu nedáváme sami sebe. Čím více lásky někomu dáváme, tím jasněji vidíme, jaký opravdu je. A více radosti nás obestírá.

poděkování celému teamu (Petrovi, Tereze a Aničce), který dnes do naší společné práce při focení vložil své srdce...

Nech mě být (Let Me Be Myself)


pomalu umírám
a s duší rozervanou
řekla si: "jdi sám"
já jdu svojí stranou

a tak jsem tu
a kráčím cestou
a je mi stále hůř
než paže klesnou

držím se zjizvený
tou naší láskou
až teď vzdálený
a omotaný páskou

zkouším ti doslat
své pozdravy snů
co tě už nebaví
a ve mě tvoří tmu

nech mě být ať jdu
i do neznáma smrti
jen sobě možná lžu
že láska nejsou chrti

vím, jak ti chutná
život a ve snění
ty buď si svůdná
já jde k zapomnění

Michal Zachar
--------------------------------------------------------------
Odsouzení těch, kdo v minulosti nenaplnili naše potřeby nás vrhá do stavu, kdy se obětujeme. Když odsuzujeme, že naše potřeby nebyly v minulosti naplněny, buď v současné chvíli hledáme někoho, kdo by tyto potřeby naplnil, čímž vlastně jejich naplnění zabraňujeme, anebo se člověku, který našim potřebám nevyhověl snažíme ukázat, jak by se to dalo udělat. Hrajeme kompenzační roli, která je pravým opakem toho, jaký by ten člověk měl podle nás být. Ve skutečnosti se obětujeme protože neumíme přijímat. A pokud nepřijímáme, upadáme do stavu, kdy se obětujeme stále více a blížíme se vyhoření. Jakmile toto pochopíme a odpustíme lidem z minula, můžeme se pohnout dál na své cestě.

čtvrtek 10. února 2011

Čarodějův sen (The Magic of the Wizard's Dream)


v nocích, kdy měsíc spí
a tváře snů potkáváš
kdy nevíš je dobrý zlý
čas srdce nastává

dnem unavené svaly
uvolní naše napětí
to jsme i kouzla znaly
teď je čas podědí


mým kouzlem je život
když žiju, tak vím
že je jen jedno léčivo
zpívat snům svým


a tak někdy zpívám snům
čaroděj, co dělá děj
tou čárou přespočet dnům
a ty se jenom skvěj


cítím však lítost, jak se lidé
noří do snů ve dne
kde jsou představy sžité
a v nich i sen bledne


mezi srdcem a duší jde den
v mlhavém světla svítání
co sním si? čarodějův sen
když se láska nechrání

Michal Zachar
..................................................................................
Naše štěstí je to, co si dáváme sami sobě a co jsme ochotni si připustit. Často si nepřiznáme, jak jsme milováni a že dostáváme všechno, co jsme ochotni přijmout. Štěstí v každém našem vztahu vroste díky tomu, že se rozhodneme vpustit více štěstí do svého života. Třeba tím, že si půjdete zaplavat. Tak dobrou vodu všem SWIM...

středa 9. února 2011

Signální oheň (Signal fire)


toho, co chybí je dost
a možná jenom víra
skočit si jen pro radost
do středu všehomíra

ta tam je víra ve vidění
našich skutků vezdejších
jen černá díra k rozluštění
a popel nemá žhavější

srdce si řeklo tragika
a mé slzy city zkapalní
i když to nezná fyzika
zapálí váš oheň signální

Michal Zachar
--------------------------------------------------
Každý problém vztahů je nedostatkem víry. Naší víry. Vlastní víry. V sebe, v toho druhého. Pokaždé, když o problému uvažujeme a rozhodneme se ho vidět, cítit a slyšet jeho řešení, už jím nejsme posedlí. Naše odpovědnost vůči němu nám přinese i odpověď. Naší odpovědí by měla být víra. Třeba v signální oheň. 



úterý 8. února 2011

Bezcitný (Heartless)


rozpustil jsem lásku
a potichu ji spláchl
nasazuji novou masku
abych ze světa pláchl

děsí mě komunikace
s lidmi, kteří mě nutí
potkat já ve zkratce
a sami jsou nesehnutí

a když odchází radost
pod maskou se dusila
možná, že máš zadost
nad tím, jak jsi zkusila

čím se řídí svět s námi?
jako číšník spropitným
a že slovem lhal mi
srdcem jsem bezcitný

Michal Zachar
---------------------------------------------------------
Podvědomá komunikace nemá nikdy šanci na úspěch v celé šíři. Někdy je to způsob, jak říct ostatním - pomoc... Negativní věci jež se nám občas stávají někdy představují metodu, jímž druhým sdělujeme, jak je milujeme. Jenomže to čisté obětování se nám v životě vlastně škodí. Když to, co máme pod maskou vyneseme na světlo, můžeme se vyléčit. Kdy jste si naposled sundali své masky? A nebo nejsme náhodou už jenom své masky?

Nikdy neříkej nikdy (Never say never)


nikdy neříkej nikdy
lásce, co není doma
zbytečný je klidný
vítr do soukroma

připlouvající mraky
s bílo šedě natřenými
pruhy hledám taky
nikdy neporaženými

věčně odcházející
kde ses nakonec ocitl?
lásce nepřekážející
jsi z možných procitl

nikdy neříkej nikdy
a nebo řekni dost
recitujíc ústa vtiskly
báseň pro radost

Michal Zachar
...........................................................................
Když dospějeme, budeme schopni čelit konfliktům v rovinách
o jejichž hloubce jsme na počátku ani nevěděli.

Strach


míváme pocit strachu
nevnímáme sami sebe
síla pak leží v prachu
a ty sám si jí hledej

chceme-li naslouchat
svému tělu, co říká
ani nemusíš se rouhat
že pryč láska utíká

vytrácí se nám chvíle
a potěšení z průniku
když život utrácíme
dávajíce mu logiku

platíme vzruchy kdesi
lítáme mezi nebem
a šlapeme po pomezí
našich her s chlebem

možná se stačí podívat
na to, co nás děsí
každý, kdo má se rád
než strach zvítězí

Michal Zachar
--------------------------------------------------------
Strach je sila, před kterou nemůže utéct. Dar, někdy těžší než může unést. Na křídlech krásna často vyplouvá, ze střevíců samoty se tak rad vyzouvá. Sem tam se kolem míhá mnoho duší, jen některým z nich však jeho světlo sluší. Dobře pozná, kdo je posel světla a kdo stín. Kéž i sobě daruje lásku, tak jako bližním svým.

Jeden (One)


většinou jsme dva
co jsou jen jeden
pravda není svá
každý jsme sveden

oponující představy
nás dva ohrožují
než hodíme za hlavy
tu slabost individuí

když si dáme dva
své názory v jeden
víš, máme srdce svá
jsi rozpory veden


a tak jen vím lásko
že milovat je skvost
když máme náskok
jeden je víc než dost

Michal Zachar
---------------------------------------
Ačkoliv se někdy partner chová jinak než já, pro váš růst a životní energii je důležité, abys byl ochoten něco změnit a přijmout to, co ti partner dává. Važ si ho pro svou rozdílnost. Jinak ji začne ukazovat jiným a jinak. Pokud byste rostli spolu, tato rozdílnost by vám mohla přinést pro váš život více pružnosti, širší perspektivu a větší úspěchy vašeho vztahu.


Hudba - další link na live zde: https://youtu.be/sjcJUi__YoY

sobota 5. února 2011

Když se zaháníme (City Of Angels)


padáme si do pasti přesvědčení
že na hřbitově je tráva zelenější
zapomínáme na to, že vyvolení
jsme my a štěstí není nejvlídnější

po dobách, kdy hledáme jen málo
v tom, co máme my ve svém srdci
hledáme v novém, co by za to stálo
přesvědčeni, že bez něj jsme mrtví

kdo bere, co se dá lehce utrhnout?
kreslíme osudy si rukou do dlaně
cítím, že rozumem jsi odezněla plout
zasadil jsem do srdce, ale rostla planě

myslíme, že štěstí je na jiném místě
než právě tam, kde se nacházíme
to nás jen já polapilo a tváříc se jistě
nevidíš, jak lidi pláčou, když se zaháníme

Michal Zachar
.......................................................................................................
Naučme se ocenit si situaci, ve které se právě nalézáme. Skutečně oceňme partnera a všechno, co souvisí s naším životem. Jako celistvá osobnost se můžeme radovat ze spojení se všemi přitažlivými lidmi, kteří nás obklopují aniž ztrácíme své současné štěstí. Dávejte si pozor, abyste nespadli do pasti, jež spočívá v názoru, že jinde bude tráva zelenější. Tak jděte a skočte do sebe.

Dotknout se nebe (Touched)



do nebe můžeš vstoupit pouze nyní
a i když nevím jestli jsem to já
díky ti za všechno dobrodiní
když mě tvá dlaň hladila

to naše mysl vábí do dob minula
k návratům šťastných časů
kdy nám doba splynula
s dotyky našich vlasů

pomyslné návraty jak šidítko
dostávají děti ke žmoulání
a taky možná chrastítko
aby nezbylo na ptaní

nebe je stav vědomí kam můžeš
kam vstoupit lze jen nyní
nahraď si idylu, co je lež
to nikdo jiný neučiní

Michal Zachar
.....................................................................................
Teď máš v sobě nebe. Nenech se vyrušovat žádnou představou o vlastní osobě, která by vyžadovala určitou činnost, a tím pádem vyvolávala stress zda bude naplněna. Představa o vlastní osobě je součástí tvé snahy naplnit potřebu či dokázat si cosi, co vlastně není nutné. V hloubce tebe sama vládne pouze jednota - a to je jediné nebe, které můžeš prožít právě nyní.

Kus srdce mého (Piece Of My Heart)


někdy jsem ti nechal
jen kus svého srdce
ale nikdy jsem nelhal
tak proč ti teď tvrdne?

jsi teď hvězda za cokoli
a i když jsem i soupeřil
a tys hrála vedlejší roli
kdo dobrý a špatný byl?

kdo je hrdina zachraňuje
kdo špatný, ten je obětí
a tak naše role úřaduje
vybírá si mizérie i odměny

ochota oddat se tomu
učinit partnera hrdinou
vzdát se role boha hromů
na Olymp vést ruku tvou

Michal Zachar
.................................................................................
Jsme-li ochotni vzdát se jakékoliv role a znovu navázat kontakt s vlastními pocity, získáváme intenzivnější schopnost přijímat. Dokážeme postupovat kupředu ruku v ruce s partnerem. A právě to z nás činí opravdového hrdinu, člověka, který úlohu hrdiny nehraje, ale který jím je.

pátek 4. února 2011

Otevření (Too Much Love Will Kill You)


obrany vyvolají útok
a čím víc, tím víc znám
že lásky zmenším průtok
když postaví se proti nám
obrany ochraňují bolest
co vlévá skrytý jed do žil
neprocítíš, ani za 100 let
nevidíš, že už jsi dávno byl
a minulost se pousměje
jen útok na světlo vědomí
vynesl tvé uschované děje
abysme v nich mohli číst i MY
pravdu nemusíme bránit
to jenomže ego potřebuje
když se nechce samo zranit
to před láskou se JÁ zavrhuje
příliš mnoho obran zabíjí
tvou lásku, co lidskou není
až se tě dotkne pnutí na šíji
hláskuj si - žijem OTEVŘENÍ

Michal Zachar
----------------------------------------------------------------

Obranu potřebuje naše ego, jež ukrývá veškerou bolest a je samo podstatou odloučenosti. Jádrem komunikace je otevřenost. Je to schopnost dávat a být sám sebou bez jakýchkoliv výmluv.