pondělí 4. dubna 2016

Kořeny lásky


stromy jsou strnulé svým klidem
 o který se teď v tichu opíráš
nehybné jak Bůh, jdou k nám, lidem
zazpívat si tichý otčenáš

to hlasem zvuku a rozděleni vedví
z lehkosti srdce zachytit
když čaruješ dlaněmi svých větví 
jsem doma, kde mám být

teď duše stromu otřásá se chvěním
když hledíš do kořenů lásky
a troufneme si říct: "lásko já nevím,
lze prožít ticho bez otázky?"

sobota 2. dubna 2016

Němá


když za bleskem uhodí hrom
pěšinka z nebe rozčísne se k zemi
to z radosti steskem objeví se vtom
obrázek duše, co špitne z nevědění

duše, která oněmělá stála sama
a spatřila oceán, ten, který přijme
kapku vody zpět nevycení drama
prudce rozdrobená do slova pijme

a srdce se rozbíhá do miliardy
to z jedné kapky dostáváme sílu
dostali jsme život jen na petardy?
a nebo ruce a srdce taky k dílu?

středa 30. března 2016

Óda na fantazii srdce


rodíme se jako na zapřenou
co to v nás vlastně zakrnělo?
krása ztratila se na zkušenou
a nám zbylo jen naše tělo?

v náruči žen není dost místa
a muži zapomněli se v hraní
jen válka, věc smrtelně jistá
nám v smrti na stojáka brání

slunce má stále svou fantazii
a moře svoji jistotu, nic víc
dokud se nám z břehů nevylijí
ozvěny stínů, jdeme si vstříc

jsem tvá pozornost k životu
se vznešeností, jak hravé dítě
srdcem vnímám tvou nahotu
tlukoucí slova miluji tě


neděle 27. března 2016

Odřezky


jaro je, když země nebe zrcadlí
a květy rostou tiše jako vločky
zahrady srdce právě rozkvetly
a muži jsou kluci a holky kočky

květy se na noc jemně uzavřely
čekají teplo ze slunečních dlaní
malíři do pláten kreslí akvarely
o tom, co nikdy nepoznalo lhaní

a když z kořenů ozve se valčík
k tanci zve tě všechno to kolem
prameny krve slzami oči smáčí
opilé létají včely v jednom kole

když si srdcem vybíráme stezky
nehledáme všude svoje znamení
vrbový proutek, nůž a odřezky
čím člověk v člověka se promění?


sobota 19. března 2016

PILLOWTALK


to bolest srdce rozpustila sníh
co zamrzl tvou vodu v led
ďolíčky vášně jsou na tvářích
dotyky z lásky ženou krev

když navlékala vločky sněhu
to, aby z očí opadaly pryč
provlhlý pohled krájel něhu
nepřestat toužit, to je klíč

a teď se lásko svíjíš jako had
nechci odlehčit tvou zemi
přestal mě ohřívat tvůj chlad
i touha srdce uletět mi

kam zapadli sazeničky rad
jsme růží, stačí přivonět
zahradu života, co mám rád
a v ní každý živý květ

čtvrtek 17. března 2016

Kdekoliv jsi


na odvrácené straně ticha
uslyšel jsem tlukot křídel
smích srdce, co ještě dýchá
život je dech bez pravidel

oči teď mlčí kvůli větru
já plachtami touhy couvám
smíření tmy dávám světlu
když si teď boty zouvám

mám pocit, že Bůh zavřel
sny o smíchu a křídla motýlí
hřeješ mě, jak věčný flanel
někdy se láska ven prostřílí

vzpomínky zazní a blednou
 s bolestí k poslední čtvrtce
běžíme už ne jenom jednou
vždy vejdeš se do mého srdce

pondělí 7. března 2016

Odpověďi - V.


už tolik lidí je bez lásky
jsi jak hvězdy, co se na nebi třpytí
soucit srdce pro mé otázky
odpovědi jsou otázky, co tak svítí

přestat se schovávat ve tmě
na to uchopit skutečnost okamžiku
a kdy čekáš ho ty ve mě?
když na bundě máš boží heraldiku?

vyvoláváš sem hvězdný třpyt
co z nitra vzejde, tě zachrání, křičím
ta chuť srdce těla tebe políbit
co si z nitra nepřivoláš, to tě zničí


Evangeluim Tomášovo - logion 70 Ježíš řekl: 

To, co máte v sobě, vás zachrání, když to vytvoříte sami ze sebe. 
(Přijmeme-li myšlenku za svou a uvědomíme si ji světlem svého srdce a rozumu, 
pak v nás vzniká život, pak sobě i světu dáváme život)
Jestliže to v sobě nemáte, pak vás to, co v sobě nemáte, zahubí.
(Pokud ji však vezmeme k sobě bez přijetí srdcem a rozumem, odsoudíme jí k věčnému zatracení a bloudění v tmách našeho nevědomého nitra, odkud jednou přinese naši smrt)

sobota 5. března 2016

Věřím


až přejdou noci a dni
já nevím, co lásku spouští
ani jestli jen slovem jsi
či stopou života v mé poušti

ta stejně zase zvítězí
láskou jsi v srdci, v stisku
dotknout se v příbězích
odcházím za zvukem písku

věř, cokoliv miluješ
v touze uzdravit zraněného
sám sebe smiřuješ
v čas hledání posvátného

a taková je cesta lásky
jsme pouští a v ní obklopeni
zrnka písku za oblázky
ta síla jít ze svého osamění

čtvrtek 25. února 2016

Skrytý svitek


jsme tvář mnoha bouří
jsme skrytým talentem stínů
když srdce bolestí kouří
tvářím se, že tady nezahynu

jsme posedlí svou mocí
jsme k smrti každým krokem
když pohyby v bocích
zrcadlí pochyby padajíc okem

jsme silou dne včerejší
jsme tmou, co zháší bez námitek
když se v krvi konejší
písmo, co vyplakal skrytý svitek

sobota 20. února 2016

Srdcem srdce


pohledům, prý odolávám
co stahují mé tři květy
a když se tobě vzdávám
prolínáme naše světy

a možná přijde i tísnivý
pocit, že  tam v dálce
je mezi přílivy a odlivy
i lež o svaté válce

a tak naše srdce přijímá
učit může i nepřítel
a ne každý, kdo objímá
je srdcem srdce učitel

sobota 6. února 2016

OTÁZKY XVIIII.


život začíná tam
kde zastaví se čas
když přidáš gram
přeteče v nás
smutek člověka
ze ztracených přání
na ně už se nečeká
vstříc umírání
zvědavost zůstat
pokořit pyšné chvíle
polibek, co na ústa
padl nezdvořile
otázek kvantum
bojíš se, aby nezůstal
foto, co nemá album
otáčej si dál
život jde prudce
to, když zastavíš čas
a když přidáš srdce
co z Boha je v nás?

Malé tlapky


když bolí nás život
asi proto, že je divočina
zvuk zvonu je můj pilot
a já boží zvětšenina

a možná, že to rajčata
česnek s pohankovou kaší?
žíla brambor je už přeťata
ty málokdy se splaší

a dívám se tu na vodu
to padají stříkající kapky
z moci ducha a sta důvodů
v krvi chodí malé tlapky

takhle se v ráji stoluje
uprostřed děje zkameněly
když oko očima spatřuje
co naše srdce zapomněly

modlitba srdce Janova
to slepý slepého nepohostí
ohnivé slunce se neschová
a stín vrací k skutečnosti

čtvrtek 4. února 2016

NEZAHYNU


možná že to jen srdce bije
a taky čte mé myšlenky
když v slovech poezie
nachází muži své milenky
když svět ztrácí radost
tak stačí srdeční vítr
kam odejde má starost
strach jen tak kmitl
trávíme nádherné dny
když srdce bije vinu
ten, kdo srdci srdcem sní
tomu já říkám, nezahynu

Na kraji tvé krásné vůně



jsi milá, když se díváš
srdcem, co utržilo rány
nade mnou se stmíváš
jak věty, co jsou psány

zatváříš se vždy skrytě
než spolu zas odletíme
podobná zpívané hymně
lidi z pěny se narodíme

vždy všechno poznáš
u diktátů neděláš chyby
nechci tvé oči pro pláč
nechci jen to, co se líbí

kočka, očiska mhouřit
a vždy být ta, co stůně
když máš proč se bouřit
na kraji tvé krásné vůně

pátek 15. ledna 2016

KISSING


mám teď odletět
jak kocourek s myší
do sebe se zahledět
co vše slyšíš

třeba, jak deštivo
umývá naše schody
hrajeme hry o život
bez neshody

stojíme zářiví
nad soumrakem snů
která srdcem oživíš
než přijde stůj

a tak ti děkuji
a za každý polibek
kterým říkáš miluji
dar, ne vděk

neděle 3. ledna 2016

THE HOPE


jsem kořistí strachu
snadnou možná až moc
a do zrníček prachu
křičí bolest, skoč jen skoč

nejhlubší jazyk duše
zpívá v přítomnosti lásky
a prach se sype suše
jak vlna vlnou na oblázky

do zasnění zraněními
potvrzují si svou identitu
bez naděje nijakými
je moře z lásky, bez soucitu


TRUST IN YOUR LOVE


svět, kde já jsem
a niternost je cizí
kde jsem člověkem
prý láska je ryzí
v labyrintu duše
bojuje kompromis
mars bez venuše
a já bez vědomí
ostrůvek pouhý
sůl, o níž nevím
myšlenky a touhy
co neprojevím
má vnitřní poušť
říše tajných přání
kapek mít houšť
pít bez vyzvání
vedou dveře skrz
do vnitřní noci
tam, kde je tvrz
stranou od půlnoci
jediné, co tu svítí
se noci nepoddá
srdce hromobití
láska je svoboda
liška a malý princ
a slza na oblázku
dech z plných plic
věřím ve svou lásku


PEOPLE AMONG US


mezi námi lidmi
zase honím stíny
kdo jsme nevlídní
z červené hlíny

nádoby vypálené
do mnoha podob
a všechny zaslíbené
hrají, kdo z koho

kolikrát stačí ti
narazit na stěnu?
hlínou jsme zabití
krev ospravedlněnu

nacházet, milovat
a slepovat střepy
lásku dát do slova
když už jsem slepý


REVEAL


DUŠE JE POUTNÍK
SMĚREM K NEKONEČNU
OBZORY ZHMOTNÍ
OD ČASU Z ČASU K VĚČNU

VŽDY VSTOUPÍ SAMA
TOHO, CO PŘIJDE, SE NEBOJÍ
ŽIVOT JE DRAMA
DOKUD SE SPOLU NESPOJÍ

CELÝ SVŮJ ŽIVOT
HLEDÁME JÁ, SAMI SEBE
JE PROMĚNLIVO
CHVÍLI PÁLÍ, CHVÍLI ZEBE

CO NENÍ V MOCI
MOHU JEN ZAHLÉDNOUT
JAK DEN PROTI NOCI
VE SMRTI BYTÍ OBEJMOUT

A TAK JE DUŠE
PRŮVODCEM MÝCH REALIT
A SRDCE, CO KLUŠE
STOJÍ, ABY SE MOHLA ODHALIT


sobota 2. ledna 2016

Hřích


křičíme slova
o povaze hříchu
děláme znova
hluk směrem k tichu
poslání sem
tvoříme svět
dosednout na zem
dotknout se hned
odkládám sny
a život nečeká
nestihnul je zlý
smrt se neleká
falešné důvody
iluze tvé mysli
existují neshody
když se svět číslí
strach a hněv
tvoří náš burger
a i když na dně
stačí si říct uber
máme jen život
a hrajeme na čas
kdo z nás je pilot
a kdo visí za vlas?
jsme boží sláva
a na jedné vlně
tohle jsem já?
člověk, co žije plně