neděle 1. května 2016

OTÁZKY XX.

kdo poslouchá náš smích?
že ze mě je nejen lidský sen?
a za svoje zpovídat se smím?
za něhu, za každý verš, za prsten?

kam putují oči, když nevidí?
jak zůstat bdělý, i když spím?
vodou, ohněm, vzduchem opití?
a podlehne také srdce našim rzím?

kde koupá se labuť než vyletí?
a kam v nás jdou vrcholky hor?
je boží jiskra skoupá, co zasetí?
nevěsta život předvádí svůj vzdor?

za malou větou, kterou opakuji
za láskou, která chtěla by si hrát
za tebe krví malou větu zabarvuji
dnes, denně, znova, nevím kolikrát

pátek 29. dubna 2016

V kapičkách


v kapičkách odrazů nebe
honí se teď bosí sokoli
a čeká mě objetí sebe
v náručí, kde nic nebolí

zamíchat, protřepat, pít
nápoje života hořknou
chuť jedu podepsat, být
sladkostí doby trojskou

do srdce vylít se mi chce
jsem špinavý prachem
pro mrtvé dělá se mše
až život zarůstá strachem

oněměla duše obnažená
sklo za ní nedýchá
slova, co zamlžená
stínají tu bolest do ticha

neděle 17. dubna 2016

FIRE & BLOOD

tak hledáme pravdu, v mlhách středozemí
kde sám je být mapou bez těch druhých
jak služba na majáku, co nikdo neocení
uprostřed řvoucích srdcí mnoho hluchých

kráčíme lesem k prostřední hoře, svedeni
cestou za hlasem, co zůstal tajemstvím
měl a my jsme mu byly v sobě svěřeni
možná, tě člověče, snad jednou počeštím

jediná jsi, ta, co může měnit početí i rody
a zapíráš svou podstatu hlíny prachem
uprostřed lesů, krásných bosých a vody
skutečnost mění jména tebou a ne strachem

tvůj dech plane, ty nejsi lidsky pověrčivá
a pracuješ, když sleduješ ty bouře kolem
z mlh bez jezer se zase hudba rozednívá
odhazuješ do ztracena, krev nad rozkolem

mračna se stahují a já cítím dychtivost
do zářící tmy se naše světlo svléklo
v ráji mé země je skryta pravdivost
hledej, i kdyby jí mělo být peklo

pondělí 11. dubna 2016

Zloději svítání


lítáme životem nemajíc čas
ani na jednu holou větu
rychlíky z opačných tras
motory tohoto klidu i vznětu

tma celá, je bláznem v naději
kolikrát držel jsi její srdce?
do dlaní vejdeš se zloději
drž, hází se prudce než vtrhne

na parket, střevíčky zazvoní
bez slitování a natrvalo
ledové teplo je až k roztání
zlodějské svítání mě u srdce vzalo

pondělí 4. dubna 2016

Kořeny lásky


stromy jsou strnulé svým klidem
 o který se teď v tichu opíráš
nehybné jak Bůh, jdou k nám, lidem
zazpívat si tichý otčenáš

to hlasem zvuku a rozděleni vedví
z lehkosti srdce zachytit
když čaruješ dlaněmi svých větví 
jsem doma, kde mám být

teď duše stromu otřásá se chvěním
když hledíš do kořenů lásky
a troufneme si říct: "lásko já nevím,
lze prožít ticho bez otázky?"

sobota 2. dubna 2016

Němá


když za bleskem uhodí hrom
pěšinka z nebe rozčísne se k zemi
to z radosti steskem objeví se vtom
obrázek duše, co špitne z nevědění

duše, která oněmělá stála sama
a spatřila oceán, ten, který přijme
kapku vody zpět nevycení drama
prudce rozdrobená do slova pijme

a srdce se rozbíhá do miliardy
to z jedné kapky dostáváme sílu
dostali jsme život jen na petardy?
a nebo ruce a srdce taky k dílu?

středa 30. března 2016

Óda na fantazii srdce


rodíme se jako na zapřenou
co to v nás vlastně zakrnělo?
krása ztratila se na zkušenou
a nám zbylo jen naše tělo?

v náruči žen není dost místa
a muži zapomněli se v hraní
jen válka, věc smrtelně jistá
nám v smrti na stojáka brání

slunce má stále svou fantazii
a moře svoji jistotu, nic víc
dokud se nám z břehů nevylijí
ozvěny stínů, jdeme si vstříc

jsem tvá pozornost k životu
se vznešeností, jak hravé dítě
srdcem vnímám tvou nahotu
tlukoucí slova miluji tě


neděle 27. března 2016

Odřezky


jaro je, když země nebe zrcadlí
a květy rostou tiše jako vločky
zahrady srdce právě rozkvetly
a muži jsou kluci a holky kočky

květy se na noc jemně uzavřely
čekají teplo ze slunečních dlaní
malíři do pláten kreslí akvarely
o tom, co nikdy nepoznalo lhaní

a když z kořenů ozve se valčík
k tanci zve tě všechno to kolem
prameny krve slzami oči smáčí
opilé létají včely v jednom kole

když si srdcem vybíráme stezky
nehledáme všude svoje znamení
vrbový proutek, nůž a odřezky
čím člověk v člověka se promění?


sobota 19. března 2016

PILLOWTALK


to bolest srdce rozpustila sníh
co zamrzl tvou vodu v led
ďolíčky vášně jsou na tvářích
dotyky z lásky ženou krev

když navlékala vločky sněhu
to, aby z očí opadaly pryč
provlhlý pohled krájel něhu
nepřestat toužit, to je klíč

a teď se lásko svíjíš jako had
nechci odlehčit tvou zemi
přestal mě ohřívat tvůj chlad
i touha srdce uletět mi

kam zapadli sazeničky rad
jsme růží, stačí přivonět
zahradu života, co mám rád
a v ní každý živý květ

čtvrtek 17. března 2016

Kdekoliv jsi


na odvrácené straně ticha
uslyšel jsem tlukot křídel
smích srdce, co ještě dýchá
život je dech bez pravidel

oči teď mlčí kvůli větru
já plachtami touhy couvám
smíření tmy dávám světlu
když si teď boty zouvám

mám pocit, že Bůh zavřel
sny o smíchu a křídla motýlí
hřeješ mě, jak věčný flanel
někdy se láska ven prostřílí

vzpomínky zazní a blednou
 s bolestí k poslední čtvrtce
běžíme už ne jenom jednou
vždy vejdeš se do mého srdce

pondělí 7. března 2016

Odpověďi - V.


už tolik lidí je bez lásky
jsi jak hvězdy, co se na nebi třpytí
soucit srdce pro mé otázky
odpovědi jsou otázky, co tak svítí

přestat se schovávat ve tmě
na to uchopit skutečnost okamžiku
a kdy čekáš ho ty ve mě?
když na bundě máš boží heraldiku?

vyvoláváš sem hvězdný třpyt
co z nitra vzejde, tě zachrání, křičím
ta chuť srdce těla tebe políbit
co si z nitra nepřivoláš, to tě zničí


Evangeluim Tomášovo - logion 70 Ježíš řekl: 

To, co máte v sobě, vás zachrání, když to vytvoříte sami ze sebe. 
(Přijmeme-li myšlenku za svou a uvědomíme si ji světlem svého srdce a rozumu, 
pak v nás vzniká život, pak sobě i světu dáváme život)
Jestliže to v sobě nemáte, pak vás to, co v sobě nemáte, zahubí.
(Pokud ji však vezmeme k sobě bez přijetí srdcem a rozumem, odsoudíme jí k věčnému zatracení a bloudění v tmách našeho nevědomého nitra, odkud jednou přinese naši smrt)

sobota 5. března 2016

Věřím


až přejdou noci a dni
já nevím, co lásku spouští
ani jestli jen slovem jsi
či stopou života v mé poušti

ta stejně zase zvítězí
láskou jsi v srdci, v stisku
dotknout se v příbězích
odcházím za zvukem písku

věř, cokoliv miluješ
v touze uzdravit zraněného
sám sebe smiřuješ
v čas hledání posvátného

a taková je cesta lásky
jsme pouští a v ní obklopeni
zrnka písku za oblázky
ta síla jít ze svého osamění

čtvrtek 25. února 2016

Skrytý svitek


jsme tvář mnoha bouří
jsme skrytým talentem stínů
když srdce bolestí kouří
tvářím se, že tady nezahynu

jsme posedlí svou mocí
jsme k smrti každým krokem
když pohyby v bocích
zrcadlí pochyby padajíc okem

jsme silou dne včerejší
jsme tmou, co zháší bez námitek
když se v krvi konejší
písmo, co vyplakal skrytý svitek

sobota 20. února 2016

Srdcem srdce


pohledům, prý odolávám
co stahují mé tři květy
a když se tobě vzdávám
prolínáme naše světy

a možná přijde i tísnivý
pocit, že  tam v dálce
je mezi přílivy a odlivy
i lež o svaté válce

a tak naše srdce přijímá
učit může i nepřítel
a ne každý, kdo objímá
je srdcem srdce učitel

sobota 6. února 2016

OTÁZKY XVIIII.


život začíná tam
kde zastaví se čas
když přidáš gram
přeteče v nás
smutek člověka
ze ztracených přání
na ně už se nečeká
vstříc umírání
zvědavost zůstat
pokořit pyšné chvíle
polibek, co na ústa
padl nezdvořile
otázek kvantum
bojíš se, aby nezůstal
foto, co nemá album
otáčej si dál
život jde prudce
to, když zastavíš čas
a když přidáš srdce
co z Boha je v nás?

Malé tlapky


když bolí nás život
asi proto, že je divočina
zvuk zvonu je můj pilot
a já boží zvětšenina

a možná, že to rajčata
česnek s pohankovou kaší?
žíla brambor je už přeťata
ty málokdy se splaší

a dívám se tu na vodu
to padají stříkající kapky
z moci ducha a sta důvodů
v krvi chodí malé tlapky

takhle se v ráji stoluje
uprostřed děje zkameněly
když oko očima spatřuje
co naše srdce zapomněly

modlitba srdce Janova
to slepý slepého nepohostí
ohnivé slunce se neschová
a stín vrací k skutečnosti

čtvrtek 4. února 2016

NEZAHYNU


možná že to jen srdce bije
a taky čte mé myšlenky
když v slovech poezie
nachází muži své milenky
když svět ztrácí radost
tak stačí srdeční vítr
kam odejde má starost
strach jen tak kmitl
trávíme nádherné dny
když srdce bije vinu
ten, kdo srdci srdcem sní
tomu já říkám, nezahynu

Na kraji tvé krásné vůně



jsi milá, když se díváš
srdcem, co utržilo rány
nade mnou se stmíváš
jak věty, co jsou psány

zatváříš se vždy skrytě
než spolu zas odletíme
podobná zpívané hymně
lidi z pěny se narodíme

vždy všechno poznáš
u diktátů neděláš chyby
nechci tvé oči pro pláč
nechci jen to, co se líbí

kočka, očiska mhouřit
a vždy být ta, co stůně
když máš proč se bouřit
na kraji tvé krásné vůně

pátek 15. ledna 2016

KISSING


mám teď odletět
jak kocourek s myší
do sebe se zahledět
co vše slyšíš

třeba, jak deštivo
umývá naše schody
hrajeme hry o život
bez neshody

stojíme zářiví
nad soumrakem snů
která srdcem oživíš
než přijde stůj

a tak ti děkuji
a za každý polibek
kterým říkáš miluji
dar, ne vděk

neděle 3. ledna 2016

THE HOPE


jsem kořistí strachu
snadnou možná až moc
a do zrníček prachu
křičí bolest, skoč jen skoč

nejhlubší jazyk duše
zpívá v přítomnosti lásky
a prach se sype suše
jak vlna vlnou na oblázky

do zasnění zraněními
potvrzují si svou identitu
bez naděje nijakými
je moře z lásky, bez soucitu