středa 8. června 2016

The Heart Never Lies


všichni si jen tak žijeme, že doba je zlá
a srdcem hrajeme si, kdo koho ovládá
do ráje i pekla stejným člunem, náhoda?
my láskou zranění umíráme v armádách

 a když nedoplujem, umřem si pod palmami
tam, kde posloucháme ty ctihodné kmety
co v klínech žen říkávají, že jsou to dámy
básní tichem, dnem i nocí, přistáním vzlety

tancem proběhnout květy a z věnců smích
když srdce se lehce dechem rozechvívá
to, že láska jsou věnce z vávřínů zelených
a uprostřed milenců, že se smrt tiše skrývá

děkuji lásko

úterý 7. června 2016

Haló, haló


někdy jsem v lese zcela sám
bez dryád, které výčitky neunesou
hledám, co jim z té lásky dát
když vraždíme, schováni za noblesou

a tiše volám jen haló, haló?
ozvěno? zbalená do lehkého vánku
a šeptávám ti, co se to stalo?
že jako svíčka mám teď na kahánku

do hvězd jsi Luno zahalená
skládankou oblohy, pocitů, co vsadíš
aby svět nebyla chladná stěna
a že sevřenou pěstí, srdce nepohladíš

sobota 4. června 2016

Poprchává


dnes zase začnou zpívat
ty zvony v srdci mém
jdeme jako lidi splývat
v proudu slz zoufalém

a někdy se i láska chvěje
že třeba světlo neuslyší
někdy je tlukot z beznaděje
hry koček s malou myší

a zas je zvláštní smutno
žebravých mžiků bez lásky
z koček aniž by bylo nutno
zbylo pár chlupů a ocásky

a tak si na hladině hrají
světlo s tmou a poprchává
v slzách se myši vzdají
to láska byla vždy naléhavá

tátovi

pátek 27. května 2016

Můžeš


jako když sežehne tě plamen
a duše klidně vzlétne vzhůru
s rukama sepjatýma říkáme, pane
a oheň stráví nás, jak noční můru

říkám si, kdo pak první vstane?
a z bolesti přestřihne šňůru
jak lovci vábící kořist na čekané
chtěla radost ulovit tvou chmuru

pod víčka dal jsi nám pramen
jak strom si sobě trhá kůru
jsi větší, když řekneš jen ámen
a tvoje duše může letět vzhůru

čtvrtek 26. května 2016

Kováříček


kladívky prstů chytám písmenka
a kroutím jejich boky do spirál
den za dnem mi vychází Jitřenka
jako bych hvězdy z očí posbíral

sám nevím jakou vírou chci být
a zmeškal jsem si hodně chvil
když ukovat pokoušel jsem cit
údery kladívek jsem srdce ctil

a tak tóny vešli i mě do života
z toho, jak se tu se všemi sešli
že zbyla už jenom jedna nota
že zapsáni jsme v jednom verši

úterý 24. května 2016

Od lásky


choulíme se v náručích
jak v slunci tažní ptáci
jsme posedlí tou touhou
po dotyku, co život vrací

létám a vyprávím písně
a sleduji po očku oblohu
na prsou ty pocity tísně
že neuslyším píseň o Bohu

poslední odpovědi šeptá
jsou na všechny otázky
na které se nikdo neptá
aby všechny byly od lásky

úterý 17. května 2016

Dark wings


nestálá v pohybu dní a vteřin
plovoucí ze zvyku bez vědomí
jen já ví, kdo mi mou vodu čeří
bez těla, že svět ochromím

a světlo nebylo uvnitř ani jinde
šlo jen o chvíli pohledu do oblak
že zem je stálá a se vším kvintet
hra, jak svítí světlo, komupak?

celý život, že točíme se v kole
v srdci jsme v pohybu a klidu
a když, co bylo nahoře je dole
pravda, že klid je věčnost svitu

fotozdroj: https://i.ytimg.com/vi/HPVokmQtR-Y/maxresdefault.jpg

čtvrtek 12. května 2016

The Dance Of Dragons


jen míra nečekané zlosti
co zabíjí mou radost ze svobody
na poušti srdce nejsou žádné kosti
a není cesty zpátky do pohody

jsme jedním tělem z krve
co unikala dlouho z ran minulosti
až, čemu se říká láska, řeklo trvej
aby ti, kdo pijí, pili do sytosti

a tak klečím a modlím se
bez chuti zlehčovat a s pokorou
jak vrabec za drobkem po římse
skáče krev na zem, na holou

z každé kapky se rodí nová
to když se cesta dávno uzavřela
pod křídla draků se teď schová
než vezme si prince za manžela

pátek 6. května 2016

Warrior of Light


podoby neznělého věku
odhalují nám, co je skutečné
ze stínu jdou bez vděku
k tomu, co je nám společné

vědomí živící se krví
na krajích smrti bez života
všichni jsme stále prví
v čekání srdce na Godota

jsem padající k zemi
myšlenka mě střílí do oblak
když andělu projevení
otevře všechno, ne jen zrak

světlo se válí v kole
tak si tak padám, do věku
nahoře ne a nyní dole
zakusím já úděl člověkův

spatřit střed nejdříve
nebe otevřené, zem rozlehlá
jsem hvězdonoš, Lucifer
anděl, co nese lásku do pekla

úterý 3. května 2016

Vive Dieu, Saint Amour


na schodech ke kráse
s tmou jeskyň se svítí
rty v šklebu ke zkáze
svíčka uplakaných nití

pachy zbyly v tmách
slovo rozmazané tuší
to usycháme v snách
slepí a k hlasu hluší

jsme okoralí na kost
duše umírají mstami
měníc radost za zlost
tak bezmocní a sami

ráj zůstal za námi boží
letící pokřik, nezklamu!
a před námi peklo hoří
Vive Dieu, Saint Amour


Vive Dieu, Saint Amour
(Ve jménu Boží lásky!)

neděle 1. května 2016

OTÁZKY XX.

kdo poslouchá náš smích?
že ze mě je nejen lidský sen?
a za svoje zpovídat se smím?
za něhu, za každý verš, za prsten?

kam putují oči, když nevidí?
jak zůstat bdělý, i když spím?
vodou, ohněm, vzduchem opití?
a podlehne také srdce našim rzím?

kde koupá se labuť než vyletí?
a kam v nás jdou vrcholky hor?
je boží jiskra skoupá, co zasetí?
nevěsta život předvádí svůj vzdor?

za malou větou, kterou opakuji
za láskou, která chtěla by si hrát
za tebe krví malou větu zabarvuji
dnes, denně, znova, nevím kolikrát

pátek 29. dubna 2016

V kapičkách


v kapičkách odrazů nebe
honí se teď bosí sokoli
a čeká mě objetí sebe
v náručí, kde nic nebolí

zamíchat, protřepat, pít
nápoje života hořknou
chuť jedu podepsat, být
sladkostí doby trojskou

do srdce vylít se mi chce
jsem špinavý prachem
pro mrtvé dělá se mše
až život zarůstá strachem

oněměla duše obnažená
sklo za ní nedýchá
slova, co zamlžená
stínají tu bolest do ticha

neděle 17. dubna 2016

FIRE & BLOOD

tak hledáme pravdu, v mlhách středozemí
kde sám je být mapou bez těch druhých
jak služba na majáku, co nikdo neocení
uprostřed řvoucích srdcí mnoho hluchých

kráčíme lesem k prostřední hoře, svedeni
cestou za hlasem, co zůstal tajemstvím
měl a my jsme mu byly v sobě svěřeni
možná, tě člověče, snad jednou počeštím

jediná jsi, ta, co může měnit početí i rody
a zapíráš svou podstatu hlíny prachem
uprostřed lesů, krásných bosých a vody
skutečnost mění jména tebou a ne strachem

tvůj dech plane, ty nejsi lidsky pověrčivá
a pracuješ, když sleduješ ty bouře kolem
z mlh bez jezer se zase hudba rozednívá
odhazuješ do ztracena, krev nad rozkolem

mračna se stahují a já cítím dychtivost
do zářící tmy se naše světlo svléklo
v ráji mé země je skryta pravdivost
hledej, i kdyby jí mělo být peklo

pondělí 11. dubna 2016

Zloději svítání


lítáme životem nemajíc čas
ani na jednu holou větu
rychlíky z opačných tras
motory tohoto klidu i vznětu

tma celá, je bláznem v naději
kolikrát držel jsi její srdce?
do dlaní vejdeš se zloději
drž, hází se prudce než vtrhne

na parket, střevíčky zazvoní
bez slitování a natrvalo
ledové teplo je až k roztání
zlodějské svítání mě u srdce vzalo

pondělí 4. dubna 2016

Kořeny lásky


stromy jsou strnulé svým klidem
 o který se teď v tichu opíráš
nehybné jak Bůh, jdou k nám, lidem
zazpívat si tichý otčenáš

to hlasem zvuku a rozděleni vedví
z lehkosti srdce zachytit
když čaruješ dlaněmi svých větví 
jsem doma, kde mám být

teď duše stromu otřásá se chvěním
když hledíš do kořenů lásky
a troufneme si říct: "lásko já nevím,
lze prožít ticho bez otázky?"

sobota 2. dubna 2016

Němá


když za bleskem uhodí hrom
pěšinka z nebe rozčísne se k zemi
to z radosti steskem objeví se vtom
obrázek duše, co špitne z nevědění

duše, která oněmělá stála sama
a spatřila oceán, ten, který přijme
kapku vody zpět nevycení drama
prudce rozdrobená do slova pijme

a srdce se rozbíhá do miliardy
to z jedné kapky dostáváme sílu
dostali jsme život jen na petardy?
a nebo ruce a srdce taky k dílu?

středa 30. března 2016

Óda na fantazii srdce


rodíme se jako na zapřenou
co to v nás vlastně zakrnělo?
krása ztratila se na zkušenou
a nám zbylo jen naše tělo?

v náruči žen není dost místa
a muži zapomněli se v hraní
jen válka, věc smrtelně jistá
nám v smrti na stojáka brání

slunce má stále svou fantazii
a moře svoji jistotu, nic víc
dokud se nám z břehů nevylijí
ozvěny stínů, jdeme si vstříc

jsem tvá pozornost k životu
se vznešeností, jak hravé dítě
srdcem vnímám tvou nahotu
tlukoucí slova miluji tě


neděle 27. března 2016

Odřezky


jaro je, když země nebe zrcadlí
a květy rostou tiše jako vločky
zahrady srdce právě rozkvetly
a muži jsou kluci a holky kočky

květy se na noc jemně uzavřely
čekají teplo ze slunečních dlaní
malíři do pláten kreslí akvarely
o tom, co nikdy nepoznalo lhaní

a když z kořenů ozve se valčík
k tanci zve tě všechno to kolem
prameny krve slzami oči smáčí
opilé létají včely v jednom kole

když si srdcem vybíráme stezky
nehledáme všude svoje znamení
vrbový proutek, nůž a odřezky
čím člověk v člověka se promění?


sobota 19. března 2016

PILLOWTALK


to bolest srdce rozpustila sníh
co zamrzl tvou vodu v led
ďolíčky vášně jsou na tvářích
dotyky z lásky ženou krev

když navlékala vločky sněhu
to, aby z očí opadaly pryč
provlhlý pohled krájel něhu
nepřestat toužit, to je klíč

a teď se lásko svíjíš jako had
nechci odlehčit tvou zemi
přestal mě ohřívat tvůj chlad
i touha srdce uletět mi

kam zapadli sazeničky rad
jsme růží, stačí přivonět
zahradu života, co mám rád
a v ní každý živý květ

čtvrtek 17. března 2016

Kdekoliv jsi


na odvrácené straně ticha
uslyšel jsem tlukot křídel
smích srdce, co ještě dýchá
život je dech bez pravidel

oči teď mlčí kvůli větru
já plachtami touhy couvám
smíření tmy dávám světlu
když si teď boty zouvám

mám pocit, že Bůh zavřel
sny o smíchu a křídla motýlí
hřeješ mě, jak věčný flanel
někdy se láska ven prostřílí

vzpomínky zazní a blednou
 s bolestí k poslední čtvrtce
běžíme už ne jenom jednou
vždy vejdeš se do mého srdce