Stránky

čtvrtek 29. dubna 2010

Odpouštějí



jsme jako malé děti
co na dvorečku hodují
máme v rukou smetí
v očích ty, co nás milují

po čase, který zrádně
soudí zas zlotřile ty samé
my vzorem jsme na dně
dědovy mísy otloukané

jen zřídka, bůh ví zda-li
dáváme srdcem, co chtějí
a k čemu nás vychovali
jestli vůbec kdy, odpouštějí

Michal Zachar
...............................................

Takové manželství, to není nějaká betonová stráda.
A právě to je celej ten kumšt a celej ten vtip,
že v manželství, když si dva lidi rozumějí
a mají se rádi, dovedou si vodpustit a můžou se i přát.



Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji vám za váš komentář. MZZ