Balík

když otevřeš mi náručí

a já jsem jenom balík

 že nevíš, co ti doručí?

a dejchám, jak ten Alík...

tak obdivuji odvahu

co ve mně oněmněla

žes trhnout zezadu

sis ani nevzpomněla...

tvé ruce vzali jemně

a bylo toho dosti

že trhali tak pevně

mé zbytky nevlídnosti...

vždyť zabalení trvá

a každý přidá papír

žeš byla v tomhle prvá

a ostřejší než rapír...

tak ti chci jen poslat

své srdce bez papíru

a dát všem jasný odhad

kde nechal pošťák díru...

MZ

......................................

for given...

tak jako světlo proniká sem mezi mraky

máme v sobě svoje semafory

a pronikáme-li k sobě až tam nad oblaky

nevidíme sami sobě navzdory

vlna se chvěje touhou po olíznutí oblohy

a spěje k výši v matném tichu

my sami jsme někdy jak mdlé mátohy

 uslyšíš šplouch nazpět v okamžiku

obloha je chvíli čistá a chvíli zase mraková

prozářit a rozsvítit odrazem moře

jde hlavně těm, co neumí hrát slova taková

že neunesou světlo, avšak hoře

pokaždé, když jde vlna na horu, si nebe olíznout

jdem všichni s ní celí i opuštění

lidem je vlastní touha ochutnat a posunout

a pak zas být klidný v odpuštění

a stejně, když jsi nahoře i dole, jak ta vlna

najdeš i svoje vlastní představy

čím jednou bude tvoje duše s tělem plná

teď víš, že není jen já a ty, ale my.....

MZ

........................................................

všem, co neumí odpustit sami sobě

Snílek

snílku říkalas mi vždycky...

já tvářil jsem se melancholicky...

a opodál padal sníh a ty stála jsi...

s vlasy po ramena v hrozném počasí..

tam na tom našem milém místě...

kde choval jsem se víc než jistě...

a ruce trápilo jen nedostatek plochy...

a chuť vstoupit skrze tebe do epochy...

tak scházívává se láska na místech...

kde sny končí a začíná tvůj dech...

a měl jsem na očích ty černé brýle...

a vypadala jsi tak neskutečně mile...

že jsem vstoupil do věků, kdy sny...

končí a kdy jsou předepsány jen dny...

ta zkratka byla přes 20 let života...

a teď jsem tam, kde sen se chichotá...

že jsem zpět a ptá se: "vstoupím?"

když se v louži vločka sněhu topí?

MZ

............................................

všem, kterým připadají sny na nic

Prší

A dávej radost dokola,
až přestanou tě,
hledat shora zezdola,
když nenajdou mě...

Směj se, pleskala tvář,
 rukou, co drží
a samotu ti drtí snář,
 když tiše prší...
Dnes a ani zítra už
 nemusíš nic být,
 stačí jen žena a muž
a vědět, co chtít...
Člověka nedělá, že ví
a pokusit se něčím stát,
 stačí, když hlína napoví,
 co déšť si bude přát...

PS: pro ty, co stále hledají rozuzlení příběhů zla a dobra. 

Prostě zkuste někdy pochopit, že když prší, tak je hlína i mokrá...

MZ

............................................
věnováno všem, co žijí svůj život zaťatí ve výkonu
a sami sobě nedovolí přijíti k nám ostatním...

Sůl

a nezapomeň slzy polykat

sůl je totiž důležitá

když nás lásky nutí zalykat

se solí, co je ze života

sůl je to, co je tvou slastí

když spáči pláčou

nad tím, kdo jejich duše vlastní

a někdy spláčou

jeden každý známe sílů soli

co rozežírá z očí zář

ale nejsme jen v jedné z rolí

kdo chce vidět tvář?

jsme lidmi si solenými, kteří

jsou zvolenými v tom

že se slzou v oku v cosi věří

a nečekají na potom

MZ

-------------------------------

nezapomeŇ...

bojujeme do pouští

našich pamětí

nedojde ani vjem

že máme napětí

a v proudu bez 

elektřiny jsme vzápětí

jako bez želez

a milujeme do pěti

když neumíme počítat

a jako je slunce

nade mnou a vyčítat

že jsi pouze mou?

uvidíme příčiny a

taky pevný kmen

stromu, co volá

stojím, nezapomeň

MZ

------------------

Damienu Ricemu a jeho písním

blíž...

když bouří moře a tobě moje pusa chutná slaně

odevzdávám moři, že i má přáni jsou rozervané

dotykem blíže horkou kůží lehce make-up slízneš

jak vlna co se žene ke břehu a ty jen přístav mineš

a vyčnívajíc v davu jdu sám a proti tobě nevidím

a moje oči ne po právu uvidí tě, jak tě nenávidím

tvá role byla točící se kolem dokola a já nevnímal

tebe, jaká jsi, to když jsem si s tebou jenom hrál

když čekáme na břehu a rozuzlení příběhu je v nás

že zastavíme vlny naděje až všechno spláchne čas?

MZ

-----------------------------------------------

věnováno filmu CLOSER a všem, kdo tančí u tyče

Výzva

jen se zlehka dotkni

a uvidíš, co příjde

znám všechny tvoje touhy

a vím, že málo víme

jsou všechny nohy žen

tak hladké a sametové?

rozhodni se pro žen-šen

ať vidíš to, co je to pravé!

jak vnímáme lásku?

jako své skvělé tělo?

a duše máme na opasku

skalpy, co kdyby uletělo?

a jsme jenom tělem?

kdo vytáhne nás z pekla?

nebe bdí si nad andělem

aby ani 1 duše neutekla

tvá ruka hladí sama

sebe, když letím životem

pujde mi vstříc tvoje brána

a nebo sejdeme se za plotem?

MZ

..................................................

věnováno tvořivým silám všech, co chtějí dávat sebe

Stát ve tmě...

Stojíme často ve tmě

a vzbudíme se do světla,

snad kousek písně zve mě,

na louku, co teď vykvetla.

Jsem chladná síla ohně,

co rozplyne se do tmy,

aby ovce našla jehně

a já byl tím, co poví.

Když ohně zapalují květy,

na loukách našich ran

a hvězdy zblednou, věř mi,

radost přišla zas k nám.

A co je ve mě? Světlo!!!

Chcem si být navzájem blíže,

aby snad štěstí neuteklo

aby se plamen snesl z kříže?

Do srdcí lidí spálit zlost

to, aby louka vykvetla!

Studeným plamenem a lhostejnost

postála v koutě a pak utekla...

Stát se hlasem v hlavě...

když jsi se stala hlasem

v mojí hlavě

a trhlas masem

dosti neodbytná

kdo z nás je blázen,

že myšlenky popelavě

říkajíce padnou na zem

a kdo je naše bytná?

MZ

Otázky...

Jak vzniká radost?

Jak jdou sem vlny?

Jak vykoumat a dost?

Jak nebýt ničím plný?

Který den, co značí?

Který z nás je plašší?

Který chce jen k pláči?

Který už jen straší?

Co jsi strachem ohluch?

Co provází nás? Malost?

Co bije zubem o zub?

Co skrývá tvoji zralost?

Proč věřit slovu muže?

Proč vybarvit si skvrny?

Proč ponechat kus kůže?

Proč bílý bez poskvrny?

V čem jedeš vlastně ráda?

V čem vozíš své značky?

V čem zraje marmeláda?

V čem nevidíme hračky?

MZ

...............................
Veronice

Lvicím č.8

když motýl skončil let

a v záři světla vzplál

a zapomněl jsi hned

co bys jim povídal...

máš tolik slov a přesto

kolikrát jsi člověkem?

když bůh hnětl těsto

tak červenal se s povděkem?

dal sebe mezi kosti

šlachy, klouby a lopatky

a řekl nikdy neměj dosti

a lásku nechtěj na splátky...

buď celým a stůj rovně

tak zněla naše přísaha

a že jsi člověk, co ví o mně

tak to je to, co pomáhá...

svůj svět má každý člověk

co dohléd nosu na špičku

co měl víc než jen pár konfet

a velkou slzu na víčku...

kdo umí vidět tvoje slzy

a slovo nezní nezněle

tak boha v nás si najde brzy

a spolu s ním i přátele...

MZ

.....................................

věnováno Andree, Jitce, Lence, Lence a Lucii
za ty krásné dny spolu na kurzu Stylista č.8

Čemu věřím?

Já věřím tomu:

Že jsem a moje duše je les. Že mé poznané já nikdy nebude víc než malá mýtinka v onom lese.

Že bozi - bozi neznámí - vystupují z lesa na onu mýtinu mého poznaného já a pak se zase do toho lesa vracejí.

Že musím mít odvahu, na to je nechat přijít a zase odejít.

Že se lidmi nikdy nenechám nutit k ničemu, avšak vždy se budu pokoušet nalézt a uznávat bohy ve mně i bohy v ostatních mužích i ženách.

To je mé krédo.

MZ + D.H.Lawrence

KILL BILL

Chceš napnout svou ruku,

ale ruka leží dál.

Jsi zbaven všech hluků,

a stojíš opodál...

Jen slova tečou z pusy

a kdo se podíval.

Viděl samičku, co se dusí

tím, co umí král.

Kolikrát už začala show

a kdo byl bezedný?

Stojíš tu nade mnou

jako z rozhledny...

K čemu vzhlížíš pro cit?

Jsou dlaně horké?

Dáváš mi nejen pocit

pohádky o bosorke...

Dnes už jsem králem

a ty moje dáma!

Budem hrát na mompráčem

a nebo budeš sama?

MZ

......................

všem, kdo věří, že boj je jejich způsob, jak přežít

Shadow of the colossus

stín pouliční lampy

vypadá trochu jak my

rozdává tmu čerňi manty

a její obrys kreslí lampami...

díra do tmy zvoní

světlem, co klidně zhasne

když den tiše zavoní

a vyjde slunce jasné...

jsme rozsvícená lampa

co pluje sama tmou

jak v moři černá manta

světlo je jen předehrou...

ostrý meč slov si schovej

ať střeží tvoje činy

a bůh nás uchovej,

když máme furt jen splíny...

MZ

..............

všem, co někdy stojí v parku a najednou se jim rozsvítí

autorem fotografie je opět PETR BOKVAJ

V šeru cesty...

Jsem fantomem světla,

co sejde sem až na zem

a chci, abys neulétla,

říkej: "Jsem já blázen?"

Když slunce přichází

a svítí skrze mlhu,

počítám tě na zápraží

a tiše prosím: "Mohu?

Mlha ti oči zakrývala

a sedí zkřehle v duši,

zvedne se, když ji protiva,

paprsek řekne, že ti sluší.

A znovu ztrácím se,

tam cestou, co bylo

a hřeju se a přeju ti

aby, ti světlo neubylo.

Slovem, co polétává,

když listí, sedne na zem

a tvoje tvář usměvavá

šeptá: "Ty jsi blázen".

MZ

...............................

Petr Bokvaje - autor fotografie