neděle 16. ledna 2011

Stoupal jsem na horu (Skellig)


vysoká modř nebe
kde skučí ostrý vítr
vyšel jsi hledat sebe
až tam, kdes ztichl
na břehu potoka
vlna tluče bílý písek
jak hory zvysoka
shlížíš ze skalisek
a všude bez rozdílů
padá třepotavé listí
snad, že nenašlo sílu
k tomu růstu, co jistí
já vždycky všude
býval jenom host
na terasu v osudech
bolestí, co zbylo dost
obláčků stádo si shání
ten vítr, co je jako pán
toulám se u řeky lučinami
jdu ke štěstí a nejdu sám

Michal Zachar
.....................................................................................
Není nic cennějšího nežli láska. Protože na rozdíl od ostatního je věčná.

1 komentář:

  1. Anonymní7:59 odp.

    Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí.

    OdpovědětVymazat

Děkuji vám za váš komentář. MZZ